V anketě Český slavík jste letos měla nominaci na objev roku. Vaši fanoušci ji ale v následujícím hlasování neproměnili ve vítězství, prvenství si odnesl zpěvák Adam Mišík. Zklamalo vás to?

Nebyla jsem zklamaná, Adam má ze tří nominovaných nejvíc fanoušků, a tak vyhrál zaslouženě. Pro mě byla úspěchem samotná nominace.

Úryvek z mého videoklipu se v přímém televizním přenosu objevil hned několikrát, mé jméno také, takže se dá říct, že jsem z nominace vytěžila maximum.

Přibyla mi řada nových fanoušků na Facebooku. Zhruba čtyři dny před finálovým večerem mi začaly chodit vzkazy od fanoušků, kteří mi psali, že mě podporují a posílají mi hlasy. Už jenom to pro mě bylo přínosné a povzbuzující.

Vaše debutové minialbum All My Love bylo přijato velmi pozitivně. Zaregistrovala jste i nějaké záporné reakce?

V recenzích ne a i na koncertech lidi přijímali písničky dobře. Je možné, že v některých internetových diskusích záporné reakce byly, ale musím se přiznat, že je nečtu. Jsou to sice také názory, ale málokdo by mi to, co na internetu do diskuse napsal, řekl do očí.

Vaše nové minialbum se jmenuje Fighter, tedy Bojovník. Cítíte se tak?

Když vyšlo první minialbum, přineslo do mého života řadu změn. Mnohdy jsem nedostala žádné reakce od lidí mně blízkých, u kterých jsem na to čekala, a naopak se mi ozvali ti, u nichž jsem si to nemyslela. Byl to pro mě zlomový bod a převrátily se mi tenkrát některé hodnoty. V textech na novém minialbu se snažím jít víc do hloubky a vyjádřit zkušenost přetransformovanou do příběhu.

V písničce Fighter zpívám: Jsem tvůj bojovník. Není to obvyklá fráze, ale pro mě to znamená metaforické vyjádření toho, že každý občas tak nějak potřebujeme svého bojovníka. Mě například někteří lidé zklamali, protože když jsem potřebovala, aby mě podrželi, neudělali to. Naopak se objevili noví lidé, kteří se za mě nebáli postavit, být pro mě bojovníky.

Hovořila jste o tom, že se vám převrátily hodnoty. Které se dostaly do popředí?

Paradoxně například zdraví. Na koncertech musí mít člověk neutuchající energii a měl by být zkrátka fit. Když už chci dělat hudbu, je to se vším všudy a jdu do toho naplno. Čím dál víc si ale také uvědomuji, jak moc bych chtěla dělat právě hudbu.

Předtím jste si nebyla jistá?

Věděla jsem, že mě baví víc než cokoli jiného. Vydání alba ale ukázalo, že se pro mě může stát víc než koníčkem.

Jste známá především jako zpěvačka u piana. Je to umělecká poloha, která vám vyhovuje?

Vyhovuje mi zatím nejvíc, protože jsem všechny své písničky takto složila a necítím se být ničím omezena. K prezentaci svých písniček nepotřebuju nutně kapelu. Stačí, když je po ruce piano, ke kterému si sednu a začnu hrát a zpívat. S kapelou ale zase moc ráda spolupracuju.

Po zkušenostech z koncertů se tedy dá říct, že se ráda pohybuju ve třech polohách. Buď jsem sama u piana nebo jsem s pianem a kapelou, případně vstanu a jsem zpěvačka s kapelou, ale bez piana. Když můžu v rámci koncertu vystoupit zpoza piana a jít přímo před lidi, tak si to docela užívám.

Minialbum Fighter jste nahrála v českém studiu Sono, přitom studujete hudební školu v Londýně. Existovala varianta, že ho nahrajete v Anglii?

Na to by bylo u současného EP asi moc brzy, ale ta představa se mi líbí. Škola, na které studuju, nás učí, že když chce člověk dělat hudbu a věci kolem ní, neexistuje pro něj žádná překážka.

Když si někdo řekne, že by chtěl hrát na bicí, ale nemá soupravu a nemá kde, škola mu dá k dispozici soupravu i prostor a on může cvičit. Všechno, o čem se bavíme teoreticky, tam rovnou zkoušíme v praxi.

V Londýně studujete obor skladba. Naplnilo studium vaše očekávání?

Rozhodně, dokonce ho předčilo. Abych ale něco takového mohla poznat, musela jsem za tím vyjet do zahraničí. Luxus být v těch věcech absolutně ponořená bych v České republice asi nikde nedostala.

Učitelé, kteří na škole v Londýně přednášejí, jsou sami muzikanti a většinou výborní, takže jsou dennodenně v kontaktu s praxí.

Navíc má každý z nich snahu naučit nás maximum. Chtějí, abychom byli lepší než oni. S tím jsem se u nás ještě nesetkala. Zdá se mi, že ta největší profesní tajemství si většina učitelů u nás nechává pro sebe právě proto, aby je jejich žáci nepředčili.

Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro studium v Londýně. Byla to dobrá volba.

Vydala jste dvě minialba. Co následuje nyní?

Mám několik dalších nápadů i celých písniček a těším se, až z nich vznikne album. Vyjít by mělo na jaře příštího roku. Také bych chtěla co nejvíc koncertovat.

Kde strávíte Vánoce?

Určitě v Praze. V Londýně mám sice byt a užít si je tam by bylo jistě krásné. Já ale beru Vánoce jako svátky, které by měl člověk strávit s rodinou. A má rodina je v Praze.