Do haly dorazilo na patnáct tisíc diváků, což dostatečně dokumentovalo popularitu, které skupina za sedm let existence dosáhla. Příchozím za odměnu naservírovala písničky ze své letošní desky Čauki Mňauki, z nichž většinu hrála naživo poprvé a současně naposledy, a také nejpovedenější momenty z let minulých.

Nebylo jich mnoho. Během koncertu se totiž ukázalo, jak velký význam pro kapelu měla vtipná hudební hříčka Globální oteplování, která v roce 2008 odstartovala její dny tuzemské slávy.

I v O2 areně stála nad ostatními, její kouzlo je nesporné. V sousedství dalších písniček, doprovázených tradičně vizuálním kabaretním ztvárněním, to byl jednoznačně nejzajímavější moment celého rozlučkového koncertu.

Vojtěch Dyk přišel na pódium v přestrojení za krále.

Vojtěch Dyk přišel na pódium v přestrojení za krále.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Zbytek totiž nabízel především hudebně i textově prázdné a poloprázdné momenty, které se pokoušel prostřednictvím svých hlasových schopností zvednout ze země zpěvák Vojtěch Dyk. K tomu přibylo několik obvyklých coververzí, které ani v nejmenším nedosahovaly kvalit původních verzí písniček, a nakonec se na pódiu objevil i moderátor Leoš Mareš, jenž po letech znovu potvrdil, že rap chápe jako prosté mluvení.

Vystoupení v největší hale v zemi také ukázalo, že na „uhrání“ takového prostoru musí mít kapela zkušenosti i repertoár. Pomineme-li drobné zvukové nedokonalosti (které ale předtím doslova zkazily vystoupení předskakujícího Adama Mišíka), mohli se Nightwork na vlastní kůži přesvědčit, že nestačí jen sedícím divákům říct, aby se postavili a tančili, když k tomu nedostanou dostatečně silný hudební materiál. Něco takového si mohl dovolit před pár dny na tom samém místě třeba Bruno Mars.

Objektivně vzato však platí, že je-li skupina natolik populární, aby si troufla naplnit O2 arenu, pak by to měla udělat. V té hale si třeba už nikdo ze členů v budoucnu nezahraje.

Nightwork
O2 arena, Praha, 25. listopadu

Celkové hodnocení: 50%