Některé písničky z nového alba jste už představili na koncertech. Rýsují se mezi nimi ty, které by v repertoáru mohly zůstat delší čas?

To se teprve uvidí. V naší kapele je to tak, že se nám tu a tam některá písnička přejí. Buď ji pak přearanžujeme, anebo prostě vyhodíme. Za čtrnáct let společného hraní jsme vydali čtyři alba, takže v potenciálním repertoáru je na padesát písniček našich plus nějaké coververze. Můžeme si tedy vybírat.

Některé se nám ale živě nehrály dobře, případně se nám je nepodařilo uchopit tak, aby bavily lidi. Koncertní program bývá výslednicí mezi tím, co nás baví, co je nové a co se líbí divákům.

Stává se vám po přearanžování skladeb, že vám nová verze připadá lepší než původní?

Stává, samozřejmě. Zářným příkladem je písnička Městem, po třetím hraní jsme ji přearanžovali do akustické polohy a hrajeme ji tak doteď, skoro deset let. Na desce je v podobě, která nás živě nebavila a ani nám nešla.

Předělávat On My Head je pro nás už skoro sport. Hráli jsme ji asi v šesti verzích. Do jisté míry se ukazuje, že je to materiál, který se dá zpracovávat různými způsoby a není závislý na původní verzi.

Bylo vaším cílem připravit album tak, aby oslovilo širší spektrum posluchačů?

Když jsme měli pět prvních písniček, nabyl jsem dojmu, že jsou v porovnání se starším repertoárem věcnější, stručnější a přímočařejší.

Když jsme ale začali nahrávat, ukázalo se, že jsem si příliš věřil. Teď jsem tedy ve stavu, že bych si strašně přál, aby nové album bylo vstřícnější k posluchačům.

A jde vám o to? Jste prototyp umělce, který si putuje vlastní cestou.

To je sice pravda, ale zároveň je pravda, že nikdo z muzikantů nedělá hudbu kvůli tomu, aby ji nikdo neposlouchal. Mrzí mě, že jsem byl takříkajíc odsouzen do klatby za to, že děláme složitou, najazzlou a já nevím jakou ještě hudbu, která se stejně nebude nikomu líbit, a tak se raději v rádiích preventivně nebude hrát.

Beru to tak, že to, co je na desce, je naše nabídka, která nereaguje na poptávku. Jestli se někomu bude líbit a bude ji považovat za něco, co by mohlo ozdobit jeho život, budu šťastný. Naše tvorba totiž nevychází z otázky, co by se od nás chtělo slyšet? Do jisté míry ji považuji za svobodnou. Buď to u lidí vyjde, anebo ne. Zaplaťpánbůh to zatím vychází.

Rádiová písnička v českém pojetí má určitý formát, zpravidla sloka – refrén – sloka – refrén – mezihra – refrén. Je to pro vás jako autora přijatelné?

Není. Ostatně mnohé lidové písničky žádný refrén nemají. Skákal pes přes oves refrén nemá, Kočka leze dírou jakbysmet. Jsou to jenom melodie.

Vnímám písničku spíš jako oblouk. Neznamená pro mě jeden zapamatovatelný slogan, který někomu vtřískám do hlavy. Taková hudba se mi vlastně ani nelíbí.

Přesto v některých mých písních refrény jsou. Jsou jen melodicky, harmonicky a rytmicky sofistikovanější. Když už jsem se jednou naučil kreslit koně, nevím, proč bych měl kvůli tomu, že má někdo pocit, že je to zbytečně moc propracované, kreslit na plátno červené čtverce. To pro mě není zábava.

Nicméně písnička On My Head z filmu Snowborďáci se stala ukázkovým rádiovým hitem…

Tu písničku jsme napsali s Mírou Chyškou a úplně náhodu jsme se trefili do teenagerského vkusu té doby. Lidem kolem patnácti až sedmnácti let prostě přišla skvělá. Vlastně jsme si s Mírou jenom řekli, že to pošleme přes nejprvnější signální. A ono to vyšlo. Jsme v tom naprosto nevinně. Kdybychom přesně věděli, jak napsat další takové, vůbec bych se nestyděl složit ještě tři čtyři a za honoráře z nich si vybavit studio. To by bylo krásné.

Na začátku své kariéry jste byl rockový zpěvák, ovšem postupně jste se od bigbítu dostal ke složitější hudbě. Proč jste ho opustil?

Bigbít mě baví hrát, ale nebaví mě ho skládat. Když jsem psal písničky pro skupinu Alice, také to sem tam byly divné patvary. Instrumentace mých spoluhráčů z nich ale bigbít udělala.

Bigbít chápu jako tesařinu. Když budete tesat, mít ruce jako lopaty, flanelovou košili, džíny, klíče na karabině, tak nevyrobíte figurku do Betléma, i kdybyste byl ultra svatý. Pop nebo funk jsou spíš stolařina, trochu čistší práce. Všechny ostatní jemnější hudební tvary jsou řezbářství. Hudba je primárně daná instrumentací. Rock souvisí s mládím. Nechci umřít mladý…

Jsou nové texty skutečně o lásce, jak jste už někde řekl?

O lásce příliš nezpívám, protože mi to přijde moc intimní. Zjistil jsem ale, že skoro v každé písničce se mi slovo láska objeví. Význam je většinou trochu posunutý, zobecněný v kontextu, skoro nikdy to není moje láska. V jednu chvíli jsem měl dokonce konceptuální záchvat a řekl jsem si, že bych to slovo propašoval do každého textu.

To se ale nestalo, protože nad konceptem zvítězil rozum. Když jsem pak dostal otázku, o čem ty texty jsou, řekl jsem, že o lásce a jiných běsech, protože o tom jsou v podstatě všechny texty. Když se pak z hesla udělá heslíčko…