Článek
Předešlé dvě desky této formace z Kentucky charakterizovala nezměrná divokost, energie, která byla při prezentaci skladeb skoro až fyzicky hmatatelná. Byl to její poznávací znak, cejch, jenž dával jasně najevo, že tahle kapela umí hrát punkově, sexy a také blues.
Na albu Melophobia se přehršle energie dobrovolně vzdala. Hodila za hlavu punkové jiskření a vztek a přetavila je v – na své poměry – uhlazený alternativní rock. Možná dokonce alternativní pop, protože tohle album přináší hned několik velmi okouzlujících písniček.
První dvě navazují na to, co kapela dělala na předešlé nahrávce Thank You, Happy Birthday (2011). Skladby Spiderhead a Come a Little Closer jsou postaveny na tepavé baskytaře, garážovém zvuku, nicméně mají navíc silný melodický potenciál.
Obyčejně tyto náznaky v úvodu alb ještě neznamenají, že se s kapelou stalo cosi podstatného. Cage The Elephant ale pokračují v krasojízdě dál. Skladba Telescope je mírnější zvukem, hladí svou popovou naivitou, má příjemnou atmosféru. It’s Just Forever je hit ve svém refrénu (hostuje v ní americká zpěvačka Alison Mosshartová z The Kills) a Take It Or leave It je hit od první chvíle, stejně jako později zařazená Hypocrite.
Co na tom, Matthew Schulz není zpěvák, který by posluchačům vytřel zrak svým rozsahem. Je přirozený, citlivý a dojemný ve výrazu, zvláště v momentech, kdy se pokouší divoce hulákat.
Druhá polovina alba přináší také mnohá pozitivní překvapení, zvláště v tom, jak tahle kapela spojila garážový zvuk a aranže se silnými melodickými linkami, jistě i v tom, jak to chvílemi vypadá, že zazpívat nějaký složitější úsek pro ni bylo nad síly, dokonce i ve studiu.
Je to velmi dobré album, zážitek z přerodu rockové kapely, která u sebe našla větší potenciál, než se od roku 2006, odkdy existuje, zdálo.
| Cage The Elephant: Melophobia |
|---|
| RCA, 37:23 |