Napsány byly sice v sedmdesátých letech minulého století, ještě před jeho exilem, kam odešel v roce 1982, ovšem některé nebyly vydány nebo byly známy jen ze samizdatových či exilových vydání.

Dodejme, že k židovství Sidon konvertoval v roce 1978. Rok po podpisu Charty 77, kdy se bývalý dramaturg animovaných filmů či redaktor Literárních novin musel živit jako topič.

V povídce Nevyhnutelný příběh se hrdina, nepokrytě on sám, vyznává, že do dotazníků psával do rubriky otec křížek s datem 1944 a místo jeho smrti: terezínská Malá pevnost. I s dovětkem datovaným rokem 2013 čtenáře vrací do válečných let, kdy nacistická genocida dopadla na židovský národ i Sidonovu rodinu v protektorátu Čechy a Morava, na Slovensku i v Maďarsku. A mladý filmař se v letech už mírových vydal po stopách předků a setkáními s dalšími příbuznými odkryl osudy jejich a vlastně celé Evropy.

Sidon navazuje na své začátky, kdy vydal v letech 1968 a 1970 Sen o mém otci a Sen o mně. Se sžíravou upřímností vypráví nadčasové příběhy, které svou působivostí promlouvají ke čtenáři i dnes. Bolest z genocidy nemůže polevit. Snad jen po letech překrytá novými zážitky zasahovat člověka jinak a nutit ho pokládat si další a jiné otázky.

Uprostřed tvorby, která přežila dobu samizdatu, se Sidonovy práce řadí k těm nejlepším.

Karol Sidon: Brány mrazu a jiné prózy
Akropolis, 372 stran, 349 Kč

Celkové hodnocení: 90 %