Příští rok oslavíte dvacet let existence. Už víte, jak to uděláte?

Nemyslím, že bychom slavili víc než kdykoli jindy. Budeme na turné, takže budeme mít co dělat. Žádné další plány zatím nemáme.

Zdá se vám dvacet let existence jako dlouhá doba?

Ano, myslím, že moji spoluhráči Brian Molko a Stefan Olsdal, kteří jsou v kapele od začátku, jsou vděční za to, že jsou spolu tak dlouho. Ale pokud vím, není to pro ně zas žádná extra velká událost. Skvělé na tom je hlavně to, že vydáváme další desku a pojedeme na turné. Že jedeme dál. Kapela nám dělá radost.

Nové skladby jste prý začali skládat už v době, kdy jste byli na turné k albu Battle For The Sun (2009). Vzpomenete si, které písničky tenkrát vznikly?

Na tom turné jsme vlastně ještě nic moc nesložili. Jen jsme občas jamovali na zvukových zkouškách. Pořádně jsme se do toho obuli až loni. Jako první vznikla titulní píseň Loud like Love. Když jsme ji složili, byli jsme nadšení, protože jsme to přesně trefili, poškádlili jsme správné nervy a věděli jsme, že to půjde dál.

Složili jsme ještě pár písniček a loni vydali minialbum s pěti kousky. Nedali jsme totiž fanouškům nic nového od roku 2009, což je v hudbě poměrně dlouhá doba. A pak jsme se dopracovali k celému albu. Příliš jsme ho neplánovali, prostě jsme si najednou uvědomili, že na něm pracujeme.

Na videu k písni Too Many Friends s vámi spolupracoval americký spisovatel Bret Easton Ellis. V čem ta spolupráce spočívala?

Něco v té písni vypráví.

Proč on?

Je skvělý, proč ne?

Máte rád jeho knihy? Byly inspirací pro nějaké vaše písně?

Neinspiroval nás k psaní hudby, ale četl jsem několik jeho knih. Americké psycho je geniální.

Když už jsme u těch inspirací, má nové album nějakou základní inspiraci?

Myslím, že jsme se inspirovali sami navzájem. Snažili jsme se vzájemně vytlačit z našich komfortních zón. Chtěli jsme se dostat mimo bezpečné cestičky.

V listopadu budete hrát v Praze. Už víte, kolik písniček z nové desky naživo představíte?

To zůstane překvapením, zatím nemáme připravený setlist.