Závišův kříž mohou diváci spatřit do 3. listopadu přímo v interiéru klášterního kostela ve Vyšším Brodě, v tzv. rožmberské oratoři. Po točitém schodišti sem vystoupáte přímo z chóru kostela.

Občas je tam fronta – Čechů, Rakušanů i Němců. Do oratoře totiž může najednou vstoupit jen skupinka dvanácti osob a prohlídka trvá pouhých deset minut. Dvojité dveře se pokaždé zaklapnou jako v bankovním trezoru.

Kříž, umístěný ve speciální pancéřové skleněné schránce, přímo září zlatem a navzdory poměrně krátkému času si ho každý může detailně prohlédnout – z přední i zadní strany.

Dar hodný velmože

Kříž věnoval do Vyššího Brodu významný jihočeský aristokrat Záviš z Falkenštejna, a to nedlouho před tím, než byl v srpnu 1290 před hradem Hluboká z příkazu českého krále popraven na výstrahu ostatním vzbouřeným Vítkovcům.

Cisterciáci se Závišovi odměnili za jeho velkorysost a mrtvé tělo dárce ochotně pohřbili na čestném místě – přímo ve svém kapitulním sále.

Ve středověku kdysi existovala rovnice: splendor materialis rovná se splendor spiritualis, což je totožnost mezi nádherou materiální a nádherou duchovní

Závišův dar byl vskutku velkolepý. Přední strana kříže je osazena 51 drahými kameny, mimo jiné 11 safíry a 7 smaragdy, a téměř dvěma sty perlami různé velikosti.

Zadní stranu zdobí byzantské medailonky, kde je technikou emailu zobrazeno osm světců, z nichž nejvýznamnější místo připadá apoštolům Pavlovi, Petrovi, Lukášovi a Janovi. Vše doplňuje zlatý filigrán, vypracovaný s fascinujícím mistrovstvím.

Přední strana Závišova kříže (vlevo) s drahokamy a perlami, středověký je pouze kříž, podstavec byl vytvořen až v 19. století a vyzdoben mj. českými granáty. Celková výška je 70 centimetrů, samotný kříž je 44,5 cm vysoký.

Přední strana Závišova kříže s drahokamy a perlami, středověký je pouze kříž, podstavec byl vytvořen až v 19. století a vyzdoben mj. českými granáty. Celková výška je 70 centimetrů, samotný kříž je 44,5 cm vysoký.

FOTO: ČTK

Kromě ceny umělecké a zlatnické má kříž ještě význam duchovní. Je schránkou pro údajný kousek dřeva z kříže, na kterém byl ukřižován Kristus. Kříž podle legendy objevila svatá Helena, matka císaře Konstantina, který v roce 313 (letos máme jubileum!) v římské říši zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženskými kulty.

Středověk si takové památky cenil mnohem více než drahých kamenů a zlata. Věřilo se, že i tříska z Kristova kříže má zázračnou moc, může uzdravovat nemocné, ba dokonce vzkřísit k životu mrtvé…

Pochází kříž ze Sicílie?

Odborníci se dosud neshodli na tom, kde byl kříž vlastně zhotoven v jeho současné podobě, což ztěžuje i fakt, že jde vlastně o unikátní koláž různých druhotně použitých a dohromady sesazených předmětů. Někteří znalci předpokládali původ památky z Porýní, jiní z Uherského království, tedy z dnešního Maďarska.

Asi nejpravděpodobnější je však hypotéza rakouského odborníka Hermanna Fillitze, velkého znalce středověkého zlatnictví, který zjistil, že podle typu použitého filigránu kříž vznikl nejpravděpodobněji na Sicílii ve slavných palermských dílnách císaře Fridricha II. Štaufského, a to zřejmě v letech 1220–1230. Prokazovaly by to i další podobně zdobené památky, zejména zlatý kříž z Cosenzy, který do jihoitalské katedrály věnoval štaufský panovník v roce 1222.

Fridrich II. mohl Závišův kříž přivézt do střední Evropy, když potlačoval povstání, které vůči němu zosnoval jeho vlastní syn, římský král Jindřich. Císař přitáhl v roce 1235 do Německa s poměrně malým vojskem, ale zato s vozy napěchovanými dárky z uměleckých dílen z Palerma.

Šlo o luxusní předměty ze zlata a stříbra, nádoby z horského křišťálu a šperky ozdobené drahokamy. A milého Jindřicha náhle všichni přátelé opustili. Syn se vzdal otci a bylo po vzpouře. Císař se s ním ale nijak nemazlil. Skončil ve vězení.

Zadní strana Závišova kříže s medailonky, které představují mistrovské dílo byzantského emailérského umění.

Zadní strana Závišova kříže s medailonky, které představují mistrovské dílo byzantského emailérského umění.

FOTO: ČTK

Vzácný kříž mohl za pomoc v roce 1235 dostat od Fridricha II. přemyslovský král Václav I., tehdejší císařův veledůležitý spojenec, nebo šlo o dar Václavově manželce Kunhutě Štaufské, přímé císařově příbuzné. Kříž by tak byl pokladem v přemyslovské rodině a poté se díky jiné Kunhutě, manželce Přemysla Otakara II., dostal k Závišovi z Falkenštejna.

Záviš se totiž po roce 1280 stal milencem a později i manželem královské vdovy a ta ho zcela jistě mimořádně obdarovala, jak ostatně dokládá dobová Zbraslavská kronika. Tam se doslova píše, že Záviš si přivlastnil nejen manželku, nýbrž i poklad a „veškerou nádheru“ zemřelého krále Přemysla Otakara II. Kříž z Vyššího Brodu mohl být součástí přemyslovských skvostů.

Možné jsou ale i jiné cesty. Autor výstavy ve Vyšším Brodě Jiří Franc společně s jinými odborníky předpokládá, že vyšebrodská památka pochází z bývalé pokladnice uherských králů a do Prahy ji přivezla dcera Bély IV. Anna Mačevská, prchající před králem Štěpánem V. Kříž prý dala do úschovy ke své dceři Kunhutě, manželce Přemysla Otakara II.

Když pak český král zahynul na Moravském poli v srpnu 1278 a Kunhuta našla útěchu v náruči třicetiletého Záviše, získal uherský poklad její zdatný a úspěšný milenec. Na vlastnictví klenotů si ostatně mohl Záviš později činit jistý nárok, když se v roce 1288, po smrti Kunhuty, oženil se sestrou uherského krále Alžbětou.

Logičtější by však bylo, kdyby tehdy uherské klenoty odevzdal Maďarům. V Budíně by to po něm určitě požadovali! Takže hypotéza, že Fridrich II. kříž původně daroval Přemyslovcům a díky Kunhutě ho získal Záviš, se mi zdá pravděpodobnější.

Nádhera i duchovní

Jak už to ale bývá i u těch nejvzácnějších středověkých památek, konkrétních a nesporných dokladů o jejich minulosti a vzniku máme málo. Takže jediným ověřeným faktem je zápis v nekrologiu čili knize mrtvých ve Vyšším Brodě, kde se píše, že Záviš z Falkenštejna daroval klášteru „přesvaté dřevo z kříže Páně, drahocenně ozdobené“.

Jedinečná výstava ve Vyšším Brodě tak nabízí pouze jediný exponát – a to na pouhých deset minut, ale i to rozhodně stojí za několikahodinovou cestu na jih Čech. Ve středověku kdysi existovala rovnice: splendor materialis rovná se splendor spiritualis, což je totožnost mezi nádherou materiální a nádherou duchovní. Závišův kříž je velkolepým důkazem takového tvrzení. Vidět ho znamená povýšit ve své mysli všednost okamžiku na věčnost.

Česká veřejnost si unikátní středověký skvost mohla naposledy prohlédnout před téměř půl stoletím na Pražském hradě. V rámci restitucí byl v roce 1994 vrácen do Vyššího Brodu a před třemi roky se dočkal oficiálního označení národní kulturní památka.