Od vydání minulé desky uplynulo devět let, což je velice dlouhá doba. Co se v kapele v té době dělo a proč nahrání novinky trvalo tak dlouho?

Bohužel před deseti lety se u nás objevily velmi nízké vibrace. To, co jsme dělali, nestálo za nic a vařili jsme vlastně z vody. Naše předposlední album Do roka a do dna je toho, myslím, dostatečným důkazem.

Bohužel ani po jeho vydání se to vůbec nezměnilo. Všechno vyvrcholilo sebevraždou našeho manažera. Půl roku to bylo ještě horší, ale potom jsme zjistili, že jsme už velcí kluci. Přestali jsme fňukat a začali konečně něco dělat. S pomocí světelných bytostí jsme to zvládli a udělali si radost novou deskou.

Světelných bytostí?

Opravdu existují!

Na novém albu jste zhudebnili básně J. H. Krchovského. Jak k této spolupráci došlo?

Spolupráce začala tak, že jsem si koupil před deseti lety jednu z jeho sbírek. Jeho básně jako by mi mluvily z duše. Zkoušel jsem už asi před osmi lety něco zhudebnit, ale vůbec mi to nešlo. Vlastně mi pomohly až moje děti, které mě přivedly k meditacím a cvičením, jak uzdravit duši a mysl. Loni to vyšlo a povedlo se mi ty básně zhudebnit. Pan Krchovský bohužel o naší spolupráci zatím neví a dozví se o ní asi, až mu pošleme tantiémy.

Co všechno mají Zvlášňý škola a Krchovský společného?

Řekl bych, že pohled na život a smrt. Je to vlastně kruh.

Zhudebňovali jste nějaké básně už v minulosti?

Ne, nikdy jsme žádné básně nezhudebnili. I když náš zpěvák Tomáš Linkeš byl jeden čas docela dobrý básník.

Hrajete jednadvacet let a styl jste za tu dobu v podstatě nezměnili. Baví vás ještě být punkovou kapelou?

Punk se nehraje, ten se žije. Takže baví.