What The Body Does Not Remember bylo revoluční ve své přístupu. Tanečníci si pohazovali s cihlami nebo nad sebou skákali, takže bylo jasné, že v každém okamžiku se musejí naprosto koncentrovat, byl to skutečný tanec na hraně.
Nebezpečí pak umocňovalo napětí mezi tanečníky, podtrhávalo, jak se v jejich vztazích střetávají síly přitažlivosti a odpudivosti.

Přestavení dostalo v roce 1988 v New Yorku prestižní cenu Bessie Award. V Praze ji Ultima Vez uvedla v roce 1997 v rámci derniérového turné.

Soubor Ultima Vez pracuje s rizikem

Soubor Ultima Vez pracuje s rizikem

FOTO: Divadlo Archa/Danny Willems

Část přelomové choreografie se pohazováním cihlami se objevila i v představení Spiegel / Zrcadlo, které bylo ohlédnutím za minulostí souboru, jehož pojetí bylo občas označováno odpůrci jako eurocrash.

V novém nastudování se objeví i český tanečník Pavel Mašek. Pamětníci budou moci srovnávat, zda se pojetí změnilo, ostatní mohou pocítit sílu a vzrušení z rizika.