"Je to příběh o lidech, kteří stále ještě vědí, jak být laskaví," řekl o novém Kaurismäkiho snímku šéf distribučního CinemArtu Jan Jíra. Obrázek malé severské země je podle něj malován dojemným, humorným a osvobozujícím způsobem.

Podobenství o laskavosti

V úvodu příběhu přijíždí hlavní hrdina za prací do města. Hned v prvním momentu je však přepaden a zbit tak krutě, že ztrácí paměť. Stává se bezejmenným, o všechno přišel, a tak mu nezbývá nic jiného, než začít znovu od ničeho. Na okraji města, ve společnosti bezdomovců a pochybných existencí, nachází lásku. Učí se v sobě najít hodnoty, díky nimž se člověk nestydí žít. Muž bez minulosti je podle kritika měsíčníku Cinema Michala Šobra "chápavým a úsměvným podobenstvím o morálce, lásce anebo aspoň laskavosti", které lze s jistou nadsázkou chápat jako pozemskou parafrázi Malého prince.

Kaurismäki natočil například snímky Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše, Drž si šátek, Taťáno, Juha a Mraky odtáhly. Spolu se svým bratrem Mikou vytvořil pětinu celkové finské filmové produkce posledních dvaceti let. Ke svým dílům je značně sebekritický. O snímku Leningradští kovbojové dobývají Ameriku mimo jiné poznamenal, že jde o "nejhorší snímek v historii kinematografie, pokud nepočítáte filmy Sylvestra Stallonea".