Slashovi vždy stačilo, aby pozvedl kytaru kolmo k zemi a jeho věrní už věděli, že zase přijde sólo, načež propukli v jásot.

"Co jsem udělal, že si tohle zasloužím?" zavtipkoval při té příležitosti kytarista. Sóla má skvostná. Postavená na starém poctivém hard-rocku, pečlivě, uvážlivě vygradovaná, končící většinou zběsile rychlou salvou vysokých tónů.

Slash, v pozadí zpěvák Myles Kennedy

Slash, v pozadí zpěvák Myles Kennedy

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Slash přijel letos hlavně propagovat nové album Apocalyptic Love, a proto musely  zaznít skladby jako No More Heroes, Standing in the Sun nebo You're a Lie. Ovšem obavy, že zahraje málo starých věcí, byly zcela liché. Právě naopak. Hodně se věnoval doslova dřevnímu albu Appetite for Destruction, což posluchači přijali s obrovským zadostiučiněním - ostatně je to jedna z nejlepších desek celých osmdesátých let.

Kennedy sleduje Slashovu hru.

Kennedy sleduje Slashovu hru.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Dočkali se monumentálního riffu Nighttrain, nechyběla Rocket Queen, My Michelle i kultovní melodie Sweet Child O'Mine. Vypalovačka Welcome to the Jungle a hymnický refrén Paradise City fanoušky v dobrém slova smyslu "dorazil".

Slash

Slash

FOTO: Petr Hloušek, Právo

V mnoha ohledech to byl lepší koncert, než jaký Praze předvedla Axlova nová sestava "Guns". Slash je dnes vlastně více Guns N´Roses než samotní Guns N´Roses. Ani proti jeho zpěvákovi Kennedymu nemám větších výhrad - klasická hard-rocková škola.

Slash při vystoupení minimálně mluvil (je možné se domnívat, že i kvůli svému zvláštnímu hlasu, který je trochu v rozporu s vizáží velkého tvrdého rockera) a soustředil se na sólování. Ke konci si ještě svlékl triko a pochlubil se svalstvem i tetováním. Cylindr si ale nesundal. Při posledním songu vypálil do hlediště asi milión konfet, které se mihotaly v září reflektorů a mistr se pak pomalu vzdálil do tmy za pódiem se slibem "Uvidíme se brzy".

Celkové hodnocení: 90 %