Zjistili, že příznivci „konvenčního žebříčkového popu“ se prakticky nedopouštějí „chování porušujícího normu“, a rostou tudíž ve spořádané občany. Zatímco fandové rocku, afroamerické hudby (hip hopu a R&B) a elektronické taneční hudby naopak vykazují „rostoucí pravděpodobnost drobné delikvence“. Zkrátka podle hudebního vkusu dítěte prý poznáte budoucího grázla.

Výsledků se hned chytla řada periodik a s větší či menší ironií chrlí titulky typu Poslech Justina Biebera a One Direction z vás udělá lepšího člověka, zjistili to vědci (NME, 22. ledna 2013). Tabulky a statistiky se tváří přesvědčivě, jenže jak vám řekne každý rozumný epistemolog: chcete-li „vědecky“ dokázat byť i hodně pitomou teorii, metodika se vždy najde.

Autoři práce se například už neobtěžovali zjištěním, zdali si názorově bohatší a složitější hudbu nevybírají také nadanější jedinci, třeba budoucí vědci. Zdali poslech běžného popu neidentifikuje pouze nižší temperament a méně osobité vnímání světa.

Jenže škoda už byla napáchána. Samozvaní strážci morálky mají v ruce další kladivo na čarodějnice a prostředek k vyčlenění potížistů, navíc „vědecky podložený“. To vše v době, kdy waldorfská pedagogika dávno dokázala škodlivost vzájemného porovnávání dětí. Upřímně, neřekli byste si na místě puberťáka – když se mi teda nelíbí prostoduchej popík, budu radši hajzlík?