V jedenačtyřicátém to byl na Broadwayi slušný sukces. Fungovat to mohlo i v roce 1958, když komedii přinesl Jan Werich v překladu své ženy Zdenky a Marie Fantové-Breinlové do ABC.

Moravskou cestou

Dramaturgovi Janu Šotkovskému jako kdyby chyběla čárka za nesplněný domácí úkol, když se s režírujícím hercem Petrem Gazdíkem pustili do Jezinek a bezinek aneb Arseniku a starých tet. Ačkoli jsem se hodně snažil, prstíkem jsem nevyhrabal, špendlíčkem nevykopal žádnou ideu, proč hrát tuto sedlinu ještě dneska.

Ano pobavit - budou se hájit. Vytáhnout lidi od televize do divadla, které to má ve víru škrtforem stále těžší. Jenže Šotkovský s Gazdíkem zapomněli, že těm od obrazovky už nic neřekne, když si potrhlý Tedy Brewster v prvoplánovém pojetí Petra Štěpána hraje na Theodora Roosevelta. Martin Havelka se jako druhý synovec tetiček, Jonathan Brewster, povoláním obávaný divadelní kritik, může na jevišti přetrhnout vtípky na nešvary té profese, i já jsem se v nich poznával, ale to bylo v podstatě jen poselství premiérové.

Krásné tetičky

Přes všechny výhrady ke zbytečnosti nasazovat takové perly do repertoáru první brněnské scény návštěvu Jezinek a bezinek doporučuji. Kvůli hereckým výkonům Zdeny Herfortové a Jany Gazdíkové v rolích tetiček Abby a Marty Brewsterových.
Na rozdíl od pánů ani stopa po šaržích. Jejich figurky jsou uměřené a přitom jedovaté jak jejich bezinkové víno. Asi je to tím, že ony mohou říkat: Bože, co ten stárnoucí kritik o nás zase naňahňal. A já o nich: stará dobrá brněnská škola, kterou zvládly už také dámy středního věku. Jedna z nich možná pozdně středního. Ale nevypadá na to.

Městské divadlo Brno - Joseph Kesselring: Jezinky a bezinky aneb Arsenik a staré tety. Překlad Zdenka Werichová, Marie Fantová - Breinlová. Inscenační verze pro MDB Petr Gazdík, Jan Šotkovský. Režie Petr Gazdík, dramaturgie Jan Šotkovský, scéna Emil Konečný, kostýmy Andrea Kučerová, Eliška Ondráčková, hudba Igor Vavrda za přispění Ars brunensis chorus. Premiéry 15. a 31. prosince 2012.

Celkové hodnocení: 60%