Článek
Ostrava si může dovolit externě zaměstnat nejlepší historiky umění a splnit náročné požadavky na zápůjčky u soukromníků a ze státních galerií. V případě Zrzavého vedl kolektiv Karel Srp, autor obsáhlé malířovy monografie, a přípravy výstavy i katalogu se zúčastnili Lenka Bydžovská, Vojtěch Lahoda a Zuzana Novotná, pracovníci Národní galerie a Ústavu dějin umění v Praze. Ostravská výstava se jmenuje Božská hra, což vychází ze Zrzavého vyznání: „Umění je především hra, velká božská hra, ale přece jen hra.“
Hra, jakou tento velký samotář nabízí, je odhalování tajemství výtvarné poetiky, kde se vzájemně prolínají prožitky, touhy a sny. V několika uzavřených kapitolách se autoři pokusili důkladně rozšifrovat toto malířovo poselství a divákům k tomu nabídli to nejlepší, co se dalo do Ostravy zapůjčit od Národní galerie až po prodejní galerie, třeba Koreckého Obchod s uměním.
V Ostravě začala výstava Jan Zrzavý: Božská hra.
Na mnoha příkladech je dokumentován vztah Zrzavého k výtvarné minulosti. Gotický Mistr třeboňského oltáře nebo raně renesanční Fra Angelico se malíři stali celoživotní jistotou ve složitých peripetiích moderního umění. Sám prý měl kdysi sen, že to byl Leonardo da Vinci, který mu přinesl první barvy a vyzval ho, aby se dal na dráhu umělce. Toto sugestivní přesvědčení bylo tak silné, že Zrzavého pak neodradil ani fakt, že se čtyřikrát neúspěšně pokoušel dostat na pražskou Akademii výtvarných umění.
Keltská Bretaň, velkolepost Řecka
Kromě velmi specifické umělcovy ikonografie a mytologie jsou na výstavě k vidění i nádherná zátiší a krajiny. Působí jednoduše až naivně namalovaná, jako by vznikla bez nějakého většího úsilí. Za nimi je však cílevědomé hledání vysněného estetického ideálu, který byl vždy spojen s pocitem něžnosti, harmonie a krásy.
Člověk může jen obdivovat, jak málo mu stačilo k tomu, aby v nás vyvolal dojem mystické keltské Bretaně, zachytil antickou velkolepost Řecka nebo vyjádřil euforii, kterou turista prožívá tváří v tvář poživačným Benátkám. A Zrzavý dokázal najít krásu i tam, kde by ji jiný nehledal, v průmyslové krajině Ostravska, které poprvé navštívil v souvislosti s výstavou, již v roce 1932 uspořádal tamní Dům umění.
V Ostravě se Karel Srp a jeho spolupracovníci pokusili o nový pohled na dílo Zrzavého a jeho život. Zbavili ho trochu božské svatozáře a důkladněji se podívali na vnitřní zdroje jeho malířské i ilustrátorské tvorby.
Probráno tu je téměř vše. Specifický umělcův postoj k ženám i rozkoším těla, složité hledání vlastního portrétu v reálné i symbolické podobě, pokus o výtvarné spojitosti s odkazem české poezie, jako je Máchův Máj a Erbenova Kytice, a také formulace originálního výtvarného jazyka ve vyjádření baladického příběhu a osobité výtvarné melancholie.
Krok za krokem tak objevujeme Zrzavého výtvarný svět, kterým fascinuje už mnoho generací svých obdivovatelů. A ukazateli na této úžasné cestě poznání jsou v Ostravě s velkým úsilím shromážděná výtvarná díla, která náleží ke zlatému fondu českého malířství.