Hlavní obsah

Clou: Rádi bychom získali zpět ztracenou pozici

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pražská kapela Clou vydává své v pořadí čtvrté album, které 6. prosince pokřtí v pražském Lucerna Music Baru a o devět dnů později v Metro Music Baru v Brně. Kolekce vychází čtyři roky po předcházející nahrávce For Tonight.

Foto: Foto Tomáš Třeštík

Clou už jsou jen ve třech, zleva Rae, Lukemo a Petrock.

Článek

Line se písněmi na novém albu nějaké jednotící téma?

Lukemo (zpěv): Žádné téma tam není. Zatímco na předešlém albu For Tonight na sebe texty navazovaly a dávaly dohromady příběh, na aktuální desce jsou příběhy jen v jednotlivých písničkách. Texty s námi připravoval Steph, náš bývalý baskytarista, který momentálně žije v Anglii. Jeden napsal i náš kytarista Petrock.

Poprvé?

Petrock (kytara): V angličtině vlastně ano, ale když jsme jako Clou začínali, napsal jsem jeden text v češtině. Jmenuje se Květy lásky a je o lásce. Text na aktuální desce je o tom, jak se člověk stane otcem. Je veselý.

Pointu alba vlastně přiznáváte už v jeho názvu – Nové triky starých psů. Je to tak?

Lukemo: Název vykresluje situaci a období, ve kterých jsme. Jsme dospělí chlapi, všichni tři otcové a všichni ženatí. Petrock má dokonce děti dvě. Pořád ale máme v hudbě co říct.

Když jste založili rodiny, nechtěli jste třeba s hudbou skončit a věnovat se manželkám a dětem?

Petrock: Já měl několikrát chuť z kapely odejít. Jeden z důvodů byl i ten, že mám rodinu, o kterou se chci starat. Tehdy to na mě všechno spadlo a myslel jsem si, že to bude nejlepší řešení. Naštěstí jsem to neudělal. Myslím, že by mi kapela chyběla.

Rae (bicí): Já to měl úplně obráceně. Když jsem se stal otcem, začal jsem toužit po tom, aby má dcera měla tátu, na kterého může být pyšná za to, co dělá. Nechci, aby doma měla zklamaného fotra, který byl v roce 2005 dva měsíce slavný. Prostě nesmí mít tátu, který bude zapšklý a nešťastný. A nic jiného než hudba mě nebaví natolik, abych byl ochoten věnovat tomu celý život.

V roce 2005 vás proslavila písnička Island Sun. V té době jste byli skutečně jednou z nejslavnějších kapel u nás. Jak na to dnes vzpomínáte?

Rae: Někdy se směju tomu, co jsem v minulosti udělal a jak jsem se choval. Za Island Sun se nestydím, je to skvělá písnička. Trochu se ale stydím za to, co to se mnou tehdy udělalo a jak jsem se choval. Prostě to se mnou zamávalo. Chodil jsem s hlavou vzhůru a byl jsem král. Na spoustu lidí jsem působil arogantně, což jsem svým chováním podporoval. Dnes mi to připadá směšné a vlastně se za to stydím. Pozitivní na tom však bylo, že jsem tehdy získal potřebnou sebedůvěru.

Lukemo: Když něco dělám, musím mít vždycky nějaký cíl. Cíl, který jsme měli s první deskou, byl naprosto překonaný. Proto to zamávalo nejenom s Raem, ale i s námi ostatními. Nedokážu ale říct, jestli to bylo dobře, anebo špatně.

Jaký cíl máte s novou deskou?

Lukemo: Ta deska nás spojila ještě předtím, než vyšla. Naše sestava se během natáčení smrskla na tři lidi, protože nám kytarista Pavel a baskytaristka Verča, jeho přítelkyně, oznámili, že jakmile album dokončíme, odjedou do Austrálie. Rozhodli jsme se tedy nadále pokračovat pouze ve třech a další muzikanty si najímat. To nás velmi spojilo. Až album vyjde, chceme ukázat, kdo v našem stylu udává směr. V roce 2000 jsme to byli my, v roce 2005 také. Chceme to být my i nadále, i když dnes existuje řada dobrých kapel, které hrají podobný styl jako my. Rádi bychom touto deskou ale získali pozici, kterou jsme v posledních letech ztratili.

Reklama

Výběr článků

Načítám