Hlavní obsah

Shemekia Copelandová: Má královna je Koko

Právo, Tomáš S. Polívka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Newyorskou zpěvačku Shemekii Copelandovou nazývají královnou blues. Vždyť „panovnický“ titul oficiálně získala na prestižním Chicago Blues Festivalu a poznáte ji podle první odzpívané noty. „Jaké bylo koncertovat pro Baracka Obamu? Prima, pozvánka do Bílého domu mě potěšila. Mám totiž toho chlapíka docela ráda,“ smála se zpěvačka, která vystoupí 15. listopadu v Kongresovém centru Zlín a o den později na festivalu Blues Alive v Šumperku.

Foto: Foto Blues Alive/Sandrine Le

Shemekia Copelandová

Článek

Jste dcerou bluesového kytaristy a zpěváka Johnnyho Copelanda a vaší mentorkou i přítelkyní se stala legendární zpěvačka Koko Taylor. Kdo měl na váš projev větší vliv?

Táta. Ve zpěvu jsem se hodně naučila od Koko a vstřebala jsem spoustu inspirace od spousty dalších muzikantů. Ale táta formoval moje názory, přístup k hudbě i k celému životu. Právě díky němu přesně vím, kdo jsem a jak mám vždycky zůstat sama sebou.

Jak jste se cítila v momentě, kdy vám na loňském Chicago Blues Festivalu nasadila Cookie Taylor korunu své mámy Koko?

Napřed jsem tomu nemohla uvěřit. Jde o ohromnou poctu, cítila jsem se hrdá. Ale upřímně, podle mě by měla koruna královny blues patřit jedině a pouze Koko Taylor. Ona byla moje královna a zůstane jí už navždy. Moc mi chybí.

Vydala jste novou desku 33 1/3. Můžete ji porovnat s předchozí Never Going Back?

Album Never Going Back bylo víc relaxační, zatímco nyní jsem se soustředila na závažnější témata. V písni Ain’t Gonna Be Your Tatoo zpívám například o domácím násilí. Tomu pochopitelně odpovídá i expresivnější hudební forma.

Je na albu nějaká píseň, která je pro vás důležitější než ostatní?

Všechny miluju a do všech se mohu naplno vžít, jinak bych je netočila. Každá z nich je pro mě důležitá jiným způsobem. Kdybych některé nevěřila, tak by to nefungovalo. Posluchači by to poznali.

V minulosti jste nahrála skladbu Joni Mitchellové, pro nové album jste převzala píseň Boba Dylana. Máte k písničkářům nějaký zvláštní vztah?

Jistě, mám. Kdekdo si myslí, že dokáže napsat písničku. Jenže je zatraceně málo těch, kteří dokážou napsat opravdu dobrou píseň. K těm vzácným osobnostem patří právě Dylan nebo Mitchellová.

Název alba 33 1/3 odkazuje k vašemu věku a zároveň k rychlosti otáček vinylových LP desek. Která „elpíčka“ vás v dětství bavila nejvíc?

To byste museli udělat speciální vydání, aby se tam všechno vešlo. Zbožňovala jsem kvantum desek a vždycky jsme měli doma ohromnou sbírku. Pochopitelně nešlo jen o blues! Odmala jsem poslouchala soul, fascinovali mě například Sam Cooke nebo Otis Redding.

Reklama

Výběr článků

Načítám