Ona charakteristika je však nadnesená podobně jako fakt, že Posel nakonec doputoval přes uvedení na karlovarském festivalu až do kin. Film má s rebelstvím společného jen velmi málo, jeho hrdina je spíše jen srab než záporák a televizní obrazovka by komornímu příběhu, natočenému za pouhých dvaadvacet dní, slušela lépe než velké plátno.

Třicátník Petr vystudoval vysokou školu, ale živí se jako messenger. Jezdí si na kole a dostává za to peníze. Což vyhovuje jak jeho lásce k cyklistice, v níž se jako vrcholový sportovec dostal hodně daleko, tak jeho touze nedospět. Je typickým představitelem části své generace, jejíž určující životní pocit je, že ve třiceti má člověk dost času na to, aby se nechal spoutat konvencemi, kariérou, rodinou. Ani své intelektuálně nenáročné zaměstnání si díky postpubertální přidrzlosti a nezodpovědnosti nedokáže udržet (a je mu to dost jedno), ani vztah se Šárkou nehodlá posunout dál.

On i jeho nejlepší kamarád a cyklistický parťák Igor si libují hlavně v bezstarostných riskantních jízdách městem: sjezdy po schodech, přejíždění před tramvajemi, kličkování mezi lidmi v obchodních centrech. Zkrátka takoví přerostlí, docela sympatičtí Snowboarďáci, kteří doufají na svých kolech ujet dospělosti.

Neštěstí a zbabělost

Jenže pak se stane neštěstí, Igor nevybojuje víc než život na vozíku a Petr, který cítí svůj díl zodpovědnosti, protože ho k té poslední jízdě vyprovokoval, se začne chovat jako zbabělec. Poprvé se totiž dostal do situace, před níž ujet nelze, a protože ji nezvládá jako chlap (dosud jím přece nechtěl být), začne ubližovat, a nejen druhým. Především sobě.

Z filmu se tak vyklube moralita, na čemž není vůbec nic špatného. Jenže jí chybí dramatičtější zápletka: Igorův nešťastný pád totiž není startovací moment k zápletce, která by se dál dramaticky rozvíjela, ale bod zlomu, po němž se jen míček překulí na špatnou stranu sítě, respektive Petrova charakteru.

Všechno, co se stane dál, je už vcelku předvídatelné a velmi čitelné. Z Petra se stane protivný srab, který se jen musí setkat s dalším, do filmu zvenčí importovaným handicapem, aby pochopil, že dosavadní život definitivně skončil. Jde o to, zda pochopil ještě včas, nebo už je na všechno pozdě…

Také ostatní postavy sice procházejí přirozeným vývojem, ale pořád tu chybí drama, které by diváka v kinech chytlo, vtáhlo a nepustilo. U televize člověk spíš dokáže jen koukat a přitakávat dobře zvládnutému tématu, v kině potřebuje víc, a nejsou to jen zručně natočené cyklistické akční scény, ale silný příběh.

Vladimír Michálek hodně pomohl scénáři tím, že film výborně obsadil. Charismatický Matěj Hádek hraje Petra jako zprvu sympaťáka, který postupně, pod vlivem situace, s níž nepočítal, odhaluje své horší já. Výborným protihráčem je mu stále zajímavější Jiří Vyorálek a ani ženské postavy v podání Evy Leimbergerové a Gabriely Mikulkové nejsou jen zdobné prvky. Nicméně k tomu, aby byl Posel výborný film, který nese zajímavé zprávy, mu přece jen dost chybí.

Celkové hodnocení: 65%