Monology na téma lidového, spíše duchovního než praktického léčitelství, vyjadřují ve spektru divadelního života buď narůstající zoufalství z podfinancování české kultury, jíž nezbývá než se spojovat k přežití, nebo je výsledkem dlouhodobější spolupráce na ose české a moravské alternativy. Vypadlo z ní jen do sebe zahleděné Brno.

Tři v tom

Je třeba ještě podotknout: Premiéru Frielova Léčitele ohlásilo na internetu jako první Divadlo Soliteater v režii Jaroslava Kodeše, ale až na prosinec. Možná to napovídá, že jednoho z největších současných dramatiků britského souostroví (*1929) začneme konečně víc objevovat také v Česku.

Léčitel - to jsou bilanční vyznání à la these postav, které se na jevišti potkávají jen z vůle režiséra inscenace. Ten ve Frankově proslovu nechal Grace a Teddyho tiše přihlížet apoteóze zázračnosti, podle jiných jen šarlatánství a manipulaci.

Ti tři z různých úhlů nahlížejí, každý po svém, společně sdílený prostor v uplynulém  čase. Takže jsou vlastně stále spolu. Vyprávějí o stejných zázracích i karambolech, o lidské bídě, o mizérii velikášství, o jeho rubu na cestě k osamění. Oním guru kráčejícím od zázraku uzdravování k jeho fetišizaci a znehodnocování je Frank Jakuba Špalka (Kašpar). Věří léčitel sobě, nebo se spoléhá na náhodu a pravděpodobnost? Sebevědomí střídá životní nejistota a živoření; v metafoře severního konce světa, za kterým je už jen bídné nic.

Frankovou partnerkou je Grace Markéty Harokové (Bezruči). Aspoň ona mu věří? Jestli ano, její duši ubíjí samota vedle sebestředného solitéra. Jako by ti dva spolu sdíleli porozumění jen ve vzácných chvílích dílčí úspěšnosti.

Městu a světu

Oživením chmurných bilancí je Teddy Matúše Bukovčana (Činoherák), člověk z té zvláštní trojice nejpraktičtější, vykládající léčitelství jednoznačně jako umělecký žánr, při troše štěstí i výdělečný. Všichni totiž rádi vzpomínají na plnou šrajtofli nejvděčnějšího uzdraveného.

Možná by chvályhodnějším poselstvím „urbi et orbi“ tří scén bylo téma pichlavější. Činoherní studio i Divadlo Petra Bezruče takové inscenace umí. Při vší úctě k Frielovu dílu, také on dokáže napsat cajtštyky, Léčitel k nim ale nepatří. Míří k intelektuálně obrazné výlučnosti, což bude drhnout hlavně v přímočařejší Ostravě.

Činoherní studio, Divadlo Petra Bezruče, Divadelní spolek Kašpar -  Brian Friel: Léčitel. Překlad Ester Žantovská, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Lenka Bočková, kostýmy Petra Krčmářová. Premiéry 16. 10. Ústí nad Labem, 17. 10. Ostrava a 18. 10. 2012 Divadlo v Celetné Praha

Celkové hodnocení: 55%