Režisér Andrej Serban pojal inscenaci jako zkoušku na natáčení filmu, řízenou Bergmanem. Pokoj, v němž se odehrává umírání Agnes za přítomnosti jejích dvou sester a služky Anny, i prostor pro diváky ponořil do ostře rudé barvy, od podlahy přes stěny, až po svícení, sestry oblékl do kontrastní bílé, respektive černé barvy.

Je to efektní, ale povrchní, stejně jako inscenace sama. Nápad s Bergmanem by mohl být zdrojem dráždivé divadelní kvality umocňující film, ale není tomu tak. Princip se omezí jen na občasné přerušení příběhu a otázky typu „Jak mám zahrát smrt?“, případně Bergmanovy monology o matce.

Mechanické kroužení kolem postele

Problém je i v tom, že Zsolt Bogdán nemá pro Bergmana patřičné charisma ani hereckou invenci (vzdor ceně pro nejlepšího herce od Svazu rumunských divadelníků) a míra jeho sebezalíbenosti se během dvouhodinové přítomnosti na jevišti stupňuje k míře těžko snesitelné, stejně jako jeho zkratkovité kreace v mužských postavách.

Scénické poznámky čtené Bergmanovou asistentkou podněcují divákovu představivost, jak by se daná scéna dala zahrát, a zároveň herce i režiséra usvědčují z malé invence. Příkladem budiž scéna, kdy herečka Imola Kézdi má zahrát Mariinu předstíranou péči o sestru, za níž je ale těžko skrývaný štítivý odpor k jejímu umírání a panická hrůza z doteku. Z významově bohaté a herecky vděčné scény zůstalo jen mechanické kroužení kolem postele.

Ze čtveřice protagonistek byla nejzajímavější Anikó Pethö v roli umírající Agnes – velké oči v útlé tváři a tělo zmítající se v křeči bolesti a strachu ze smrti. Csilla Varga obdařila Annu soucitem, ale hlubší polohy a významy Bergmanovy předlohy zůstaly v herectví inscenace samé na povrchu.

Srovnávat s filmem by bylo samozřejmě ošidné, ale inscenace mohla vytěžit z přenesení filmu na jeviště větší kvality.

Silné, drsné i humorné divadlo Husy na provázku

Poprvé se v Plzni objevil belgický soubor Toneelhus, respektive herec Dirk Roofthooft režírovaný Guyem Cassiersem v monodramatu Sunken Red.

Na jevišti Velkého divadla se jeho výkon ztrácel, obklopen prostředky jako barevná projekce na lamelový rošt v pozadí, snímání hercovy tváře kamerou a její promítání na další lamelovou obrazovku, pestrý zvukový doprovod.

Základem dvouhodinového monodramatu jsou vzpomínky na dětství strávené s matkou v japonském zajateckém táboře a od tohoto faktu odvíjená témata mj. obtížné komunikace či neschopnosti vztahu, vršená vedle sebe bez výrazného propojení.

Roofthooftův minimalismus, kdy herec téměř bez pohybu tichým, monotónním hlasem sděluje text, činí z inscenace Sunken Red past na udržení divákovy pozornosti. Proti oběma zahraničním hostům nabídla režisérka Anna Petrželková v inscenaci Tichý Tarzan Divadla Husa na provázku obrazivé, silné, drsné i humorné divadlo s jedinečným hereckým výkonem Ivany Hloužkové v roli fotografa Tichého.

Divadlo Plzeň vzdalo poctu někdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi, který patřil po řadu let mezi členy čestného předsednictva přehlídky. Oficiálně byla představena kniha nazvaná Václav Havel o divadle, která obsahuje jeho texty a úvahy o divadle a divadelní tvorbě. Svazek je určen nejenom pro odborníky spojené s divadlem, ale i pro veřejnost.

Celkové hodnocení: Bergman 50 %, belgický soubor 50 %