V sugestivním prostředí valené klenby a díky zvláštnímu osvětlení z keramických „lamp“ výtvarnice Magdaleny Monhartové tak získávají skoro až magický rozměr.

První, co návštěvník uvidí, je Saudkova polonahá madona s dítětem v černé čepici. Celková kompozice (i díky zmíněnému osvětlení) připomíná obrazy barokních mistrů. Saudek je totiž mistr překvapení. Ve svých dílech dokáže vždy pro vnímavého diváka objevit něco navíc.

Například krásu i v místech, kde by ji někdo čekal až v poslední řadě. Tedy u žen, které rozhodně neodpovídají představám modelingových agentur.

Saudek však zachází s jejich vizualitou cudně a ohleduplně. Hledá jejich estetickou zajímavost a v žádném případě je lascivně neironizuje. Často pracuje i s nadsázkou nebo humorem, jako například u práce Cowparade: Milkmaid, kde dáma kyprých tvarů dojí plastikovou sochu krávy. Na této kompozici není nic urážlivého. Spíše překvapivého.

Samostatnou kapitolu výstavy tvoří sekce věnovaná Saudkovým obrazům. Stejně jako Karel Gott bude především zpěvákem a pak až malířem, bude i Jan Saudek vždy chápán jako geniální fotograf, ne jako mistr olejomalby. Jeho naivisticky laděné práce vycházejí tematicky z jeho fotografií, tudíž nejsou tolik překvapující či provokující.

Saudková využívá osvědčených prostředků, ale ubírá na originalitě

Sára Saudková je ve svém pojetí fotografie příliš inspirovaná svým učitelem a zřejmě i vzorem. Téma ženy a muže zpracovává podobně jako on a nenabízí nic navíc. Nehledá novou cestu, spíše využívá osvědčených výrazových prostředků. Tím si ovšem ubírá na originalitě a vlastním názoru.

Nejvýraznější prací je Imprese, silueta budoucí rodičky zarámovaná v klenbě mostu a okolního větvoví. Právě symbol budoucího života zahaleného šerosvitem je ta této fotografii nejsilnějším momentem.

Výstava v brněnském podzemí ukázala, že fotograf Saudek je jenom jeden. Jeho rukopis sice lze do jisté míry napodobit, ale originál zůstává originálem. To platí dnes stejně jako před sto lety.

Celkové hodnocení: 70%