„Původně jsme plánovali vše stihnout do léta. Nakonec se ale nahrávání protáhlo o několik měsíců. O to více se můžeme ale věnovat jeho přípravě, ne nadarmo nese deska název Sto roků na cestě,“ řekl Michal Prokop. Nové písně jako například Stodolní, Sto roků samoty a Zatmění zazněly na několika letních festivalech a ozdobí i podzimní turné, které vyvrcholí 19. prosince křtem v pražském Divadle Archa.

Nahrál je se současnou kapelou Framus Five, kde hraje Pavel Razím na bicí, Zdeněk Wimpy Tichota na baskytaru, Jan Kolář na klávesy, Jirka Šíma na saxofony, Roman Bobick Kubát na trubku, Luboš Andršt na kytaru a Jan Hrubý na housle.

„Na klávesy si přišel zahrát také Petr Skoumal, na hammondky Jan Kořínek a na sbory jsme si pozvali vokalistky Báru Vaculíkovou a Léňu z Yellow,“ doplňuje Michal Prokop. Deska je prý „chvíli rockově bluesová, chvíli trochu najazzlá, chvíli písničková, chvilku i country, postavená na skvělých textech. Kořeny v letech šedesátých, zvuk poučený jednadvacátým stoletím.“

Michal Prokop

Michal Prokop

FOTO: fotobanka Profimedia

Prokop opět využil texty svého dlouholetého souputníka Pavla Šruta a skládal na ně hudbu, zároveň oslovil Petra Skoumala a tři texty nabídl Jan Lacina. S řadou nápadů přišli i Luboš Andršt a Jan Hrubý.

Album vzniká ve vlastní produkci Michala Prokopa a spoluproducenty jsou David Gaydečka, v tomto případě také vydavatel, a bratr Ivan Prokop, který má na starosti fotografie, výrobu, a další produkční záležitosti. O grafiku se postará opět Karel Haloun s Luďkem Kubíkem. Zvukovým mistrem, který album natočí a ve svém studiu dokončí, je Pavel Marcel, se kterým Michal Prokop pracoval na všech vydaných albech posledních let – tedy na živácích Unplugged s triem Prokop, Andršt, Hrubý, Live 60 z Lucerny a na studiovém Poprvé naposledy.

Kolej Yesterday

Michal Prokop patřil už od počátků v šedesátých letech minulého století ke zpěvákům, kteří měli jasný styl. Nejdříve šel cestou napodobování americké soulové klasiky a jeho nejstarší nahrávky, což jsou vesměs coververze Raye Charlese a Otise Reddinga.

Od alba Město Er (1971) začal být originální. Dodnes lze ocenit velmi ambiciózní a progresivní titulní kompozici, která trvá devatenáct minut, stejně jako kratší a údernou Tys Kámen nebo Noc je můj den Luboše Andršta, připomínající Cream či Hendrixe. Po Holubím Dante (1980) přichází majstrštyk, o jehož kvalitě nepochybuje snad nikdo: Kolej Yesterday (1984).

Deska je nabitá invencí k prasknutí ať už jde o zpěv, housle, syntezátory, kytary či texty Pavla Šruta, z nichž některé zlidověly. Kdyby Framus 5 nenahráli nic jiného než trojici hitů Bitva o Karlův most - Kolej Yesterday - Blues o spolykaných slovech, mají místo v českých hudebních dějinách jisté.

Následovaly velmi slušné desky Nic ve zlým, nic v dobrým (1987) a Snad nám naše děti (1989). V roce 2006 vydali Michal Prokop a Framus 5 po dlouhé odmlce studiové album Poprvé naposledy, které sklidilo poměrně kladné ohlasy.