Poté, co po schodišti vystoupíte v kostele až na vysoko položené tribuny neboli empory, spatříte obrovský, sluncem zalitý síňový prostor, zaklenutý odvážnou krouženou klenbou.

Rejt tu vytvořil něco nevídaného. Na běžný gotický chrám, který měl být obyčejnou bazilikou, umístil rozlehlý halový kostel. Vypadá to tak, jako by na sobě stály dvě různé budovy, ta dolní temnější a konzervativní, druhá nahoře zázračně prostorová a prosvětlená. Pohled zdola nikdy tento zázrak nenabídne. Kvůli němu se divák musí dostat ve sv. Barboře právě až na tribuny, což je pro běžné turisty výjimečné.

Rejt se nyní stává i světovou veličinou

Benedikt Rejt, žijící na přelomu 15. a 16. století, je u nás respektovanou osobností. Ostatně už ve své době byl povýšen do šlechtického stavu. Přesto však dlouho patřila k jediným knihám o jeho tvorbě monografie, kterou německy vydal v Mnichově profesor Götz Fehr v roce 1961. Až před třemi roky nakladatelství Academia publikovalo knihu Pavla Kaliny, která tak splatila velký český dluh. Rejt se nyní stává i světovou veličinou.

Renomované americké nakladatelství Yale University Press vydalo letos knihu Ethana Matta Kavalera Renaissance Gothic která mapuje prolínání gotiky a renesance v architektuře Anglie, Francie, Španělska, Portugalska, Německa a střední Evropy. Právě Rejtovi autor věnoval obrovskou pozornost a zařadil ho mezi největší evropské architekty.

Dávný kutnohorský kronikář Jan Kořínek v sedmnáctém století napsal: „Těžko jest o těchto věcech psáti – živé oko mnohem lépěji všechno pochopí.“ Měl pravdu!
Pocit z architektury se žel nedá reprodukovat ani slovně, ani fotografií či stavební dokumentací. Protože je to umění o ztvárnění prostoru, musí se vidět.
Takže pokud chcete objevit genialitu Benedikta Rejta, máte k tomu v Kutné Hoře do konce září jedinečnou příležitost, která se možná dlouho nebude opakovat.