Operní představení Carmen se během léta představí na českých zámcích

Po Rusalce v roce 2010 i loňském Nabuccovi padla letos volba na Bizetovu Carmen. Inscenace režiséra Martina Otavy a dirigenta Jiřího Mikuly měla premiéru 20. července v zámeckém parku v Průhonicích. Odtud se vydala na putování po českých i moravských zámcích.

V sobotu se zastavila v parku na severočeském Sychrově, kde mají operní představení dlouholetou tradici. Liberecká opera tam v minulosti hrála Dvořákovu Rusalku i Jakobína, a to s působivou kulisou zámeckého průčelí se schodištěm i parku se stoletými duby.

Produkce Klasiky pod hvězdami si vozí mohutnou scénu včetně dekorací s sebou, což na jedné straně zaručuje divákům stejný zážitek, na druhé ovšem znemožňuje využít specifické nabídky jednotlivých zámeckých architektur i parků. Scéna je krytá, takže na umělce neprší (nebo aspoň méně než na ničím nechráněné diváky), orchestr hraje v přenosném stanu, bohužel ve značné vzdálenosti dirigenta od zpěváků, takže dochází k častým rytmickým kolizím mezi ním a jevištěm. Inscenace je nazvučena, ale kvalita zvuku (zřejmě i vlivem počasí) nebyla rozhodně nejlepší.

Sychrov udělal čest svému jménu a hodinu před začátkem zaplavil park i okolí zámku mocným deštěm, provázeným blesky a hromobitím. Carmen přesto krátce po deváté začala a na osm stovek diváků zahalených pláštěnkami usedlo na mokrá sedadla, případně se ukrylo pod koruny dubů.

Příroda ale svedla s operou krátký, předem vyhraný boj. Do tónů orchestru i hlasů pěvců se mísil zvuk hromu, proudy deště smáčely po chvíli i jeviště a velkoplošnou obrazovku, na níž se promítá dění na jevišti i české titulky.

Na začátku druhého dějství bylo představení ukončeno. K úlevě velké části publika, ale i ojedinělým hlasitým protestům a pískotu části druhé.

O umělecké kvalitě představení není za daných podmínek poctivé soudit. Pravda je, že Klasika pod hvězdami nabízí kvalitní pěvecké obsazení – mezzosopranistka Galia Ibragimova je jednou z nejlepších domácích představitelek titulní role, stejně jako Nikolaj Višnjakov Dona Josého anebo Richard Haan Escamilla, na něhož tentokrát ale vůbec nedošlo.

Problematičtější byl výkon sboru Severočeské opery z Ústí nad Labem, orchestr téhož divadla se – izolován ve stanu – snažil, co za daných podmínek mohl. Škoda. Na ty, kdo si zaplatili VIP vstupné, čekal slibovaný raut i setkání s umělci – a clonou hustého deště se při odjezdu ze Sychrova dal zahlédnout i slibovaný ohňostroj.

Tak si snad alespoň část diváků přišla na své. Vždyť tato představení plní kromě umělecké role i funkci společenského setkání.