Divák to nejlépe pochopí, když si vedle Rafaelovy Marie s dítětem dá reprodukci některé z Michelangelových plastik a když si tvář sv. Barbory, klečící u nohou Sixtinské madony, srovná s úsměvem Leonardovy sv. Anny nebo Mony Lisy.

Drážďany 500 let vzniku Rafaelova obrazu oslavují do 26. srpna výstavou, na kterou získaly řadu zápůjček z Itálie, Německa a Velké Británie, aby pro návštěvníky Zwingeru byla dokonale zdokumentována geneze vzniku díla i jeho další historické osudy.

Vůbec poprvé je Sixtinská madona konfrontována s portrétem nazývaným Donna Velata z florentské Galerie Palatine. Toto dílo znal už renesanční teoretik Giorgio Vasari a píše o něm, že šlo o podobiznu ženy, kterou Rafael nesmírně miloval po celý svůj život. Vasari její jméno neznal a ani moderním historikům umění se ho nepodařilo zjistit. Jedno je však jasné. Neznámá Donna Velata posloužila jistě jako modelka pro Sixtinskou madonu!

Měl to být honosný dar

Pro samotného Rafaela byl obraz prestižní zakázkou. Objednal si ho v roce 1512 papež Julius II. pro benediktinský klášterní kostel San Sisto v Piacenze. Měl to být jeho honosný dar. Kromě Barbory klečí u nohou madony papež Sixtus IV., strýc Julia II.
Oba pocházeli z rodu Rovere, což znamená italsky dub, takže i papežská tiára, namalovaná na obraze, je zakončena na vrcholu žaludem. Správně by se měl obraz nazývat Sixtova madona.

Drážďanský obraz před výstavou prošel restaurátorským a uměleckohistorickým průzkumem, který shrnuje čtyřsetstránkový katalog, vydaný nakladatelstvím Prestel. Katalog i výstava detailně přibližují i vznik velkého mýtu o Sixtinské madoně.

Madona Sixtinská

Madona Sixtinská

FOTO: fotobanka Profimedia

Téměř dvě stě padesát let byla malba v Piacenze prakticky neznámým dílem, ale její převoz do Saska se stal senzací. Dokumentuje ji mimo jiné i obraz malíře Adolpha von Menzela nazývaný Místo pro velkého Rafaela, který ilustruje legendu, jak saský kurfiřt a polský král August III. odsunul své vládní křeslo, aby v jeho trůnním sále bylo dobře vidět na jím zakoupenou Sixtinskou madonu umístěnou v čele místnosti. Asi nejpopulárnějším motivem Sixtinské madony jsou dva andílci, kteří se dole opírají o rám obrazu a vypadají jako dva rošťáci, což dosti relativizuje vážnost obrazu. Rafael si totiž dal záležet na tom, aby v očích malého Krista vyjádřil všechnu hrůzu, která ho čekala jako obětního beránka, jenž vykoupí hříchy lidstva.

Organizátoři shromáždili značný počet předmětů a suvenýrů moderní doby, na kterých je umístěna reprodukce obou andílků, od potisků na bavlněná trička až po krabičky na kondomy. Je to panoptikum kýče a i díky této výstavě může člověk zjistit, co se dá v reklamě udělat či napáchat s odkazem velké a vznešené italské renesance.