Obě patří k těm publikacím, které by neměly chybět v knihovně každého milovníka kvalitního umění. Jsou perfektně obrazově vybaveny a opatřeny poutavými texty, odkrývajícími myšlenková zákoutí, zkušenosti umělců i jejich sny.

Skálu se Suškou spojuje členství v legendární skupině Tvrdohlaví, jež v tom čase formovala jejich uvažování nad uměním, plným humoru, ironie i hravosti. Oba tvůrci také prokazují tvrdohlavost na své cestě, sice klikaté jak znak zmijího kabátu, nedbajíce instantních trendů a hledajíce krásu v dávno zapomenutém.

František Skála: Model (1991).

František Skála: Model (1991)

FOTO: archiv

Skálova monografie nazvaná prostě Skála (vydalo Arbor Vitae), je komponovaná jako koláž reprodukcí a textů různých autorů a navazuje na knihu, která vyšla k jeho zatím nejrozsáhlejší bilanci před osmi lety v Rudolfinu. Také jí začíná, končí novinkami.

Skála ji sám editoval a dohlížel na grafickou podobu. Hloubavá je jeho úvaha o kráse, v níž se ptá, jak vznikla obecná shoda na tom, co krásné je, a co už není. „Proč se nám zdá být krásnější barva, jejíž celkový tón je utvořen z jiných barev, jako látka utkaná z různě barevných nitek?… Jak funguje zákon kontrastů?“ Kouzelné je jeho přemýšlení o tvaru tučňáka nebo záznamy snů, na další stránce dostávající konkrétní podobu sošky nebo hudebního nástroje.

Suškovy mamutí cisterny vyprávějí příběhy

Monografii respektovaného sochaře Čestmíra Sušky vydalo nakladatelství Gallery. Na více než 300 stranách postupně odhalujeme jednotlivé etapy Suškovy cesty – od výtvarných počátků, přes studium na AVU, zájem o kresbu i malbu, práci se dřevem, až po klíčový pobyt v americkém Vermontu nebo založení sochařského studia Bubec. Značný prostor dostalo jeho zatím poslední období, kdy přetváří obří kusy železa, propaluje a prořezává mamutí cisterny a další industriální objekty.

„Všechny mají svůj příběh. Třeba rozhledna je původně zásobník na letecký benzín – ten určitě ,viděl‘ tisíce a tisíce letadel. Některé nádrže jsou z pivovarů, léta v nich zrály hektolitry národního zlata,“ prozradil Suška. Jeho instalaci hostí kromě Ostravy i pražské Centrum současného umění DOX (do 31. srpna).

Obě knihy jsou napěchovány příběhy, které se rozezní v obýváku i ve výstavní síni. Pokaždé trochu jinak, naživo však silněji. A mimochodem lákavá je představa uspořádat Suškovi a Skálovi výstavu společnou. Mohutnost, křehkost i fantazie by mohly rozehrát nezapomenutelné divadlo.