Autorka nazvala soubor popisným, téměř průvodcovským způsobem Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy (nakl. BVD), přesto jde o příběhy křehké a osobní. Týkají se zejména hledání lidské spoluúčasti. Inspirací se jí stala i povodeň, která se kanalizací dostala do synagogy.

Obyčejné příběhy obyčejných lidí však dokáže autorka podat neobyčejným způsobem. Pokládá otázek více – jsme schopni se shodnout s druhými, kteří jsou jiní, nebo je chceme vyštípat; dokážeme jen naříkat na neštěstí osudu, nebo se umíme podívat i sami sobě do srdce? Svéráz pomyslné jídelny jménem Šalom, v níž si dnes na Starém Městě vybírají košer jídlo lidé vyznávající svou víru, má širší přesah. I vyloženě židovské svátky od přijetí jinocha do obce po očistnou ženskou lázeň získávají v autorčině podání kouzlo lidského setkání.