Co bylo tak zajímavého na acid house, že jste se mu začal věnovat?

Vzrušující byl ve své době, protože to bylo velmi pozitivní období a velmi pozitivní scéna plná empatie. Lidé nebyli agresivní a soutěživí, spolupracovalo se a sdílelo se. Bylo to jako návrat do šedesátých let, hodně se přemýšlelo a lidé snili, jaká by mohla být společnost. Když se ohlížíte, možná to nevypadá tak důležité, ale bylo dobré, že lidé mysleli pozitivně, že se snažili udělat věci lepší, že se starali o prostředí a jeden o druhého. To byl ten sociální aspekt.

Hudebně to bylo o tom, jak uplatnit nové technologie, otevírala se cesta tomu, co máme nyní, širokému spektru různých druhů elektronické taneční hudby, ve které neplatila žádná pravidla, jež by říkala, co nemáte dělat, kde nebyla omezení. Zejména v raném acid house a ambientu se posouvaly hranice toho, co je přijatelné v populární hudbě.

Pro mě bylo zajímavé, že se tam potkávali i lidé z rozlišných scén a ér, byli tam bývalí punkeři i hippiesovský kytarista Steve Hillage a jeho System 7?

Když jste v osmdesátých letech šli do nočního klubu nebo na diskotéku, tak každý klub měl svou identitu a svůj typ lidí, kteří do něj chodili. Většinou to bylo velmi třídně a sociálně orientované. Určití lidé do určitých klubů nemohli. Na acidovém večeru ale mohl být kdokoli, nepanovalo tam elitářství. Když tě ta hudba zajímala a byl jsi v pohodě, byl jsi vítán, nemusel jsi mít ty správné šaty a totéž platilo i o věku.

Co vás vedlo k tomu, že jste se inspiroval hudbou z odlišných kultur, zejména z orientální?

Nikdy to nebylo vědomé rozhodnutí z mé strany. V osmdesátých letech, než nastoupil ve Spojeném království acid house, jsem poslouchal a hrál na kytaru jazz. Něco z toho, co se na scéně acid house odehrávalo, jsem slyšel, i když jsem o to neměl vysloveně zájem. Ale zaujal mě kontrast divných zvuků a melodií. Byla tu skladba Pay In Full od Erika B a Rakima, což byl v zásadě přímočarý hip hop s nasamplovaným hlasem izraelské zpěvačky Ofry Hazy.

Ten kontrast moderních bicích automatů městského hip hopu s pro nás exotickým izraelským zpěvem, byl velmi zajímavý. Vypadalo to, že to dobře funguje a šlo to v podobném duchu jako hudba, kterou jsem poslouchal v jazzovém světě od Johna McLaughlina, což je fantastický kytarista, který hrál s hudebníky z Indie. Fúze západní a východní hudby byla něco, co jsem znal a když jsem začal používat samplery a bicí automaty, zkusil jsem se taky tak vyjadřovat.

Toby Marks

Toby Marks

FOTO: Colours of Ostrava

Samozřejmě jsem neměl přístup k celému spektru hudebníků v jejich vlastích, ale s pomocí samplingu jsem taky mohl uplatnit nápad kombinovat západní a nezápadní hudbu. Začal jsem tím být úplně fascinován. Prvky, které pocházely z kultur, jež neměly nic společného, které neměly ani společný základ, spolu souzněly. I když hudba pocházela z odlišných světů, krásně k sobě sedla.

Když poslouchám vaši hudbu, cítím v ní zřetelnou inspiraci britskou psychedelií šedesátých let.

S tou jsem vyrůstal, narodil jsem se v půlce šedesátých let. Když jsem byl dost velký na to, abych začal poslouchat hudbu, byl na vrcholu progresivní rock. Zněl v rádiu a byl i na deskách, které jsem si půjčoval od starších kamarádů, takže jsem vyrůstal s tím, že jsem poslouchal hodně Pink Floyd, King Crimson a taky heavy metal, ve kterém jsem byl hodně ponořen, ale naštěstí se to neprojevilo moc v mé hudbě.

Zato progresivní rock byl dlouho mou nejoblíbenější hudbou a pořád si něco z něj rád poslechnu, i když leccos je překomplikované a přeintelektualizované. Hodně toho je ale velmi zajímavého a zábavného.

Proč jste se rozhodl obnovit Banco de Gaia?

Je to legrační. Vím, že uplynulo hodně času od vydání posledního alba, ale po celou tu dobu jsem pořád koncertoval a ani jsem nemohl úplně přestat skládat, jenže jsem byl docela zaměstnán jinými věcmi. Pak jsem ale našel čas na práci na materiálu pro Banco de Gaia a tomu se nyní věnuji. Nyní jsem skoro dokončil tvorbu nového alba, které vyvolává mezi lidmi zájem, což je velmi potěšující. Znamená to, že lidi si cení toho, co jsem udělal v minulosti, a že mají stále zájem o to, co udělám v budoucnosti.

Banco de Gaia je spojená s dobou acid house. Jaké to je pokračovat pod stejným jménem?

Je to docela zajímavé. I po těch letech máme docela velkou podporu fanoušků. Lidé za mnou chodí po koncertech a říkají - miluju vaši hudbu, miluju všechno, co jste udělal, co jste hrál, už když jsem byl dítě, což mě dělá docela starým. Ale je pěkné slyšet, že to po letech pořád funguje. Zjistil jsem ale, že mou hudbu objevilo mnoho mladších lidí, což je milé, protože hodně hudby, která je stará deset patnáct let, zní obstarožně. Vypadá to, že můj zvuk tedy není spojen s nějakou určitou dobou, že stále funguje.

Napadlo vás tehdy, že by váš materiál mohl přežít?

Ani jsem o tom nepřemýšlel, jen jsem v tu dobu psal, co jsem cítil. Myslím si, že nikdo nemyslí na to, co bude za patnáct dvacet let. Je to samozřejmě překvapující, překvapuje mě to každý rok, že je tu pořád publikum, že to pořád žádá.

Jak velká je nyní vaše kapela?

Na pódiu jsem nyní zase sám, ale během let jsem vystřídal několik různých podob kapely. Postupně jsem začal pracovat s dalšími lidmi, měl jsem dokonce pětičlennou kapelu, pak dvoučlennou, posledních několik let ale pracuji sám. Vrátil jsem se k sólové práci, ale s videem, takže mohu pořád přinášet zajímavou podívanou, a mám přitom možnost každé vystoupení přizpůsobit náladě každého večera. Rozhodl jsem se zaměřit více na elektroniku, která mi dává větší pružnost místo toho, abych měl čtyř pětičlennou kapelu, se kterou bychom zkoušeli a každý večer hráli totéž.

Vystoupení Banco de Gaia

Vystoupení Banco de Gaia

FOTO: Colours of Ostrava

Máte nějakou zvláštní světelnou show?

Přivezu s sebou videa, která budu promítat. Zatím však nevím, co budu hrát, takže ani nevím, co budu promítat. Ale v každém případě budou videa pouštěna přímo z pódia. To znamená, že mohu vybrat právě to video, které se hodí k hudbě, protože zvuk a obraz jsou spolu ve vztahu. Umožňuje mi to i změnit názor a změnit video, nebo zvuk.

Někteří lidé to dělají, ale jiní jsou velmi rigidní a pořád hrají stejné skladby. Já mám tu výhodu, že má za dvacet let hodně materiálu, ze kterého mohu vybírat, když dělám koncerty. Kapely, které začínají, nemají tolik skladeb na výběr a musejí hrát věci z jednoho alba, zatímco já mám z čeho vybírat a měnit to.

Vracíte se často ke starému materiálu, když jste skoro dokončil novou desku?

Ano, budu hrát hodně ze starého materiálu, ze starých oblíbených skladeb, které mají lidi rádi, a které naživo zabírají…Možná taky zahraju jednu nebo dvě z nových skladeb, ale to bude skutečně záviset na tom, co se bude ten večer hodit. Vždy zazní několik melodií.