Pearl Jam přivezli pořádnou porci poctivého rocku

Pearl Jam bývají vedle Nirvany označováni za nejznámější představitele stylu grunge. Ten pro ně ale není typický, pětice spíš navazuje na rock 70. let, což už v minulosti potvrdila společným vystupováním s Neilem Youngem.

Pearl Jam nezůstali "devadesátkovými" nostalgiky, i po tragédii při koncertě na festivalu v dánském Roskilde v roce 2000, kdy zemřelo devět fanoušků a kapela zvažovala ukončení svého působení, hrají energický a melodický rock, přičemž texty občas zabrousí spíše k tématům písničkářů.

To opět potvrzuje spřízněnost na dálku s Youngem či Springsteenem. Ačkoliv Pearl Jam nejsou jako oni angažovaní, kapela je součástí tradice a už za pár let bude smět vstoupit do rock´n´rollové  síně slávy. Právem tam patří. Téměř vyprodaná O2 Aréna toho byla výmluvným dokladem. Této americké partě "rozumějí" nejen "Pražané" a lidé jinde v Čechách a na Moravě, v publiku byly také vlajky Slovenska, Polska, ale i třeba Chorvatska a Itálie.

Kapela sama říká, že už více než dvacetiletou svoji kariéru rozděluje na období před Roskilde a po něm. Pondělní koncert se od ostatních z posledních let skutečně významněji nelišil, od těch dřívějších pražských snad jen čtveřicí "nových" písní z tři roky starého alba Backspacer. V déle jak dvouhodinovém programu nicméně nebylo hluché místo a sestava v téměř vyprodané hale ze spíše spoře osvětleného pódia s jednoduchým grafickým motivem stěny z reprobeden za zády "sypala" vděčnému publiku jednu "pecku" za druhou.

Tempo vygradovalo u čtvrté skladby Got Some, po níž se k až trojici elektrických kytar, baskytaře a bicím přidaly v pomalé Elderly Woman Behind the Counter in a Small Town poprvé hammondky, jež pak většinou doprovázely i další pomalejší skladby. Občas je vystřídaly ještě klávesy, které ale hrály například i v rychlejší Push Me Pull Me, když před tím Pearl Jam s nasazením odehráli hitovou Even Flow.

Po té možná nemuselo být tak dlouhé kytarové sólo, ale i zpěvák je jen člověk, a publikem zbožňovaný "malý velký muž" před mikrofonem Eddie Vedder díky němu mohl aspoň na chvíli dát svým hlasivkám odpočinout a zapálit si k tomu. Pevnost hlasu a intonace i ve výškách mu vydržela až do konce přes hitové Why Go ze slavné první desky kapely, jež uzavírala první část programu před pauzou a dvěma následnými porcemi přídavků, při nichž kapela sáhla mimo jiné k osvědčeným Black, Once, Better Man a Alive, ale i intimní Just Breathe.

Koncert završila houpavá Yellow Ledbetter. To už bylo dvě a půl hodiny poté, co skupina obsadila pódium. Těžko mohl někdo odcházet nespokojený.