Dagmar, vlastním jménem Berzettiová byla zvyklá psát si deník, takže při popisování zkušeností z Terezína z let 1943 až 1945 se s využitím svého poetického jazyka opírala o autentické zápisky.

Kniha nabízí bezprostřední dojmy

Nejde o uměleckou licenci, ale o bezprostřední dojmy. Navíc s napětím, kdy skončila počínající láska s chlapcem jménem Bubi a začalo setkávání s Jiřím Pavlem, druhou velkou láskou, bratrem mladšího Oty. O jeho spisovatelské kariéře nemohl tehdy mít nikdo tušení. Poutavé příběhy zpoza ghetta doplňují verše tehdy začínající básnířky.

Na knize pracovala Hilarová usilovně. Snažila se, aby promluvila k co nejširšímu okruhu čtenářů. I proto v 70. letech minulého století poskytla zápisky nizozemské autorce Miepi Diekmannové, jež vydala knihu pod svým jménem.

Literární krádež

Pravda, v roce 1980 vyšla v Nizozemsku se jmény obou žen, získala tři prestižní ceny; elektronickou verzi v nizozemštině i v němčině však už podepisuje paní Diekmannová sama…

Předmluva Bronislavy Janečkové s využitím jazykové analýzy a mnoha svědectví, včetně vyjádření Jiřího Pavla (1926–2010) dokazuje, že se Hilarová stala obětí literární krádeže. Proto lze české vydání zážitků, které čtenáři přirovnávali k osudům Anny Frankové, chápat jako naplnění slibu, který Evžen Hilar matce dal. Vydat je konečně s jejím jménem.