Jak se chápe jazz v Africe?

Jazz má v Africe jiný význam než, který znáte. Cokoli, co není tradiční hudba, klasika nebo gospel označujeme za jazz. Ale hudebníci v Jižní Africe neanalyzují, co spolu hraji, protože jsou příliš zaměstnáni snahou dělat, co dělají, nejlépe, jak mohou. Nikdy neanalyzují, čemu se věnují, protože si nemohou dovolit tento druh luxusu. Lidé tu excelují v mnoha žánrech a vždy to dělají, aby si vydělali na živobytí.

Kdo vás v jazzu inspiroval?

Louis Armstrong, Harry James, Ruby Braff, Dizzy Gillespie, Clifford Brown, Miles Davis, Lee Morgan, Chet Baker, Freddie Hubbard a Elijah Nkwanyana byli ti, které jsem se snažil nejvíc napodobit.

A čím vás zaujali?

Pokud vás v hudbě něco inspiruje, neexistuje žádné proč, jen jdete za svýma ušima.

Jak velký význam pro vás měla tradiční hudba?

Tradiční hudba hraje velkou roli v našich životech, jako děti jsme ji slyšeli pořád. V Africe různé styly hudby přesahují kmeny, jejich krása je daleko za rasovou plytkostí. Africká hudba, afroamerická hudba, karibská hudba a jihoamerická salsa a samba pocházejí všechny z Afriky. Mám je rád všechny, neškatulkuju. Kmeny a rasa jsou v očích lidí přeceňovány a důraz na ně kladený vždy vedl ke konfliktům a válkám, ve kterých se zabíjely milióny lidí.

Má pro vás hudba spirituální význam?

Hudba je i nad spiritualitou, je to zvuk bohů a předků, je to skutečný hlas Boha.

Jak vzpomínáte na doby, kdy jste hrál hudbu za apartheidu?

Neanalyzovali jsme, jaké to bylo hrát hudbu za apartheidu. Byli jsme zaměstnáni tím, abychom si vydělali na živobytí a vyhnuli se problémům. Tvrdě jsme zkoušeli, abychom byli výjimeční.

Miriam Makebaová byla první hudebnice, která už na začátku šedesátých let spolu s Harrym Belafontem přitáhla pozornost světa ke zlu apartheidu. V roce 1985 by se na světě těžko našel jediný umělec, který by neměl na CD píseň proti apartheidu. Tento tlak lidí se svědomím na celém světě proti jihoafrickému rasistickému režimu vedl jejich vlády, aby ukončily vztahy s vůdci režimu apartheidu.

Co pro vás znamenala píseň Bring Him Back Home pro Nelsona Mandelu kterou jste složil?

Bring Him Back vzniklo v roce 1985, když mi Mandela z vězení poslal dopis k narozeninám, kde mi přál hodně štěstí v práci, kterou dělám. Píseň se mi zjevila v hotové podobě. Když jsem ji začal zpívat, moje žena byla překvapena, že ji neslyšela dříve. Řekl jsem jí, že mi ji Mandela právě poslal. Její popularita mě překvapila, byla za hranicemi vysvětlitelnosti. Vždycky ji po náš chtěli, když jsme hráli za hranicemi jižní Afriky, kde se nikdy doopravdy nechytila kvůli existenci opozičních stran, které měli pocit, že je nespravedlivě nevyvážená.

Uvědomujete si i problémy v současné Jižní Africe, třeba vysokou kriminalitu nebo velký počet znásilnění žen a dívek?

Jižní Afrika je svobodná jen 18 let, nemůžete očekávat, že bude dokonalá. Znásilnění našeho národa Evropou a průmyslovým světem se nevyléčí snadno během dvou dekád. Vždyť evropské národy, které byly svobodné pro staletí, mají mnohem větší problémy než naše země. Afrika nikdy nepodnikla invazi do Evropy. A právě zotročení ze zahraničí, kolonizace, exploatace a rasismus zanechaly Afriku v chaosu. A její noví správci jsou v rukou mezinárodního bratrství obchodu a průmyslu, jsou mu zavázáni.