Článek
Oba koncerty ve Smetanově síni symbolizovaly zásluhu Bělohlávka o uvádění české hudby. Britové přijeli se Sukem, Martinů a Kadeřábkem.
Při srovnání nedělního a pondělního koncertu přiznejme, že lépe vyšel ten nedělní. V něm kromě trochu fádního Tippetta (Koncert pro dva smyčcové orchestry) uvedli skvěle zahraného Ravela (Šeherezádu) s vynikající pěvkyní Bernardou Finkovou a Sukovo Zrání.
Brahmsův Houslový koncert D dur
V něm vystihli bilancující výpověď díla i jeho gradaci se ztišeným sborem v závěru. Při hodnocení pondělního koncertu je recenzent trochu na pochybách – chápe velkou sílu okamžiku loučení, ale nemůže přejít nedostatky. Česká premiéra skladby Ivana Kadeřábka C pro orchestr potvrdila některé záporné britské ohlasy a nenápadité dílo nudilo.
Dirigent Jiří Bělohlávek převzal 21. května v Praze od britské velvyslankyně v ČR Sian MacLeodové (v pozadí) Řád britského impéria.
Ani následující Brahmsův Houslový koncert D dur neměl žádoucí parametry – skvělý sólista Ivan Ženatý byl zvukově přehlušen masou orchestru, hrajícího s příliš velkou energií.
Vše ale vynahradila závěrečná Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů s odpovídající úderností a precizním výkonem všech skupin. Během následujících dvou přídavků z Dvořákových Slovanských tanců Bělohlávek ukázal nadšenému publiku i čerstvě obdržený řád.