Těm mým ksichtům se smál i Milan Uhde na Radě

Když už se zdálo, že jsou vyčerpány všechny gagy, sarkasmy, vzkazy a odkazy právníkům Heleny Fibingerové, Bárou Tachecí napružených proti břitké rozhlasové satiře Davida Drábka Koule, zazpíval v sobotu na premiéře její scénické verze v hradeckém Klicperově divadle znamenitý song Darka Krále osobně Petr Kotvald – idol „z naší školky“ - přítomnému králi Václavu Klaunovi I.

Na trůnu Milena Česká zatím jediné jméno v ohlédnutí za „píárově“ nejlépe ošetřeným dílem současné dramatické literatury, v anketách před rokem figurujícím na vrcholu – mezitím se zaprášilo i po jeho knižní podobě – je fikcí.

Václava Klauna hraje Jiří Zapletal. Jeho role v nové Kouli je ovšem nezanedbatelná. A venkoncem optimistická: Předává státnické žezlo atletické královně Mileně České v bravurním a identickém hereckém pojetí také někdejší koulařky Pavly Tomicové v rouše kněžny Libuše.

Kdyby sportovní legendy Fibingerová, Kratochvílová i s atletickým svazem nepodlehly bonzovací mánii investigativní žurnalistky, že Drábkova hra je ausgerechnet o nich, a prokázaly dostatek nadhledu, objevily by se na premiéře. Všechny tři. I se svými na kořist nažhavenými cenzory-právními zástupci. Ano také Kusadla Sáry Tlachecí, kterou hraje Kamila Sedlárová, vnesla do klicperovské Koule povědomou, varovně sykavou dikci.

Na druhé straně by ale příběh o údělu bodré vrhačky Mileny a úsměv ztrativší běžkyně Radmily obě sportovkyně dojal k slzám. To prosím bez ironie. Nové Drábkovy monology jsou totiž upřímně obdivné. Blíží se oslavnému hymnu. A po pravdě řečeno, celek retardují.

O prokletí politiky ve sportu ve válce mezi západem a východem, o bojištích bojkotovaných olympiád v Moskvě a Los Angeles, o generaci mistrů zničených dopinkem a ideologií je Drábkova Koule. Nic není definitivně zažehnáno, jak ukazuje blížící se šampionát kopálistů v Polsku a na Ukrajině. Už zase vyhrožují bojkotem, a jen doufejme, že aspoň fotbalové svazy tentokrát nezblbnou.

Money is money. Jako z Revizora David Drábek zužitkoval v Kouli pro divadlo, kterému šéfuje, všechny zářné zkušenosti z kosmicky surreálných a k TV konzumu břitkých kabaretů, které od Hořících žiraf v Olomouci přes Kostlivce v silonkách až po čtyřlístkovou epizodu v Minoru a Jedlíky v čokoládě (titul Hra roku 2011) v Hradci rozvíjí k dokonalosti. S dvorním hudebníkem Králem už dvacet let.

To jen tak pro ty, kdo se o něm dověděli, až napsal ironii proti nešvarům ve světovém sportu. Řekněte někdo, prosím vás, báťuškovi tam ve Stolici i legendám na žírném Slovácku či v zdravých lesích Vysočiny, ať se pochlapí a přijedou. Že tam a tam, žijí Bobčinský a Dobčinský… Koule není zlá, je nádherně lidská. Snad s výjimkou portrétu Tlachecí.

Hodnocení: 90 %