Život Garyho Coopera trochu připomíná typický americký sen – slušný chlapec ze Západu dosáhne s trochou štěstí a velké dávky píle zaslouženého úspěchu, který se ho drží téměř až do smrti. Za svou kariéru natočil skoro stovku filmů a ve většině z nich ztvárnil hlavní roli. Proslavily ho postavy dobrodruhů, milovníků, ale především zásadových chlapíků, kteří moc nemluví, ale zato jednají. A ženy jim padají k nohám.

Dny na ranči

Narodil se jako Frank James Cooper 7. května 1901 jako druhý syn do bohaté právnické rodiny britského původu. Jeho otec vlastnil kromě úspěšné právnické kanceláře také rozlehlý ranč, kde Frank získal první zkušenosti v sedle, které později zúročil ve filmu.

Matka chtěla mít z obou svých synů spíš anglické gentlemany než americké kovboje, proto je poslala studovat na střední školu do Anglie. Po návratu se Frank pokoušel pokračovat ve studiu – nejprve zemědělství, potom přestoupil na uměleckou školu. Jeho snem bylo věnovat se kreslení, rád maloval karikatury a doufal, že se jimi jednou také uživí.

V roce 1952 natočil jeden z nejzásadnějších filmů své kariéry – originální western V pravé poledne.

V mládí zasáhla do jeho života těžká autonehoda, po které měl celoživotně nesprávně zhojený kyčelní kloub, k čemuž přispěl i jeho lékař. Ten mu totiž naordinoval léčbu pohybem, nejlépe v sedle. Frank doktora poslechl, čímž si sice zdravotně moc nepomohl, ale zato měl cenný vklad pro svou budoucí kariéru westernového jezdce ve filmu.

Tuhle práci mu náhodou přihráli jeho přátelé, když se Cooperova rodina přestěhovala v roce 1924 do Kalifornie. Díky své elegantní vizáži a jezdeckému umění neměl Frank problém sehnat práci jako kaskadér. To jej ale brzy přestalo bavit a začal pošilhávat po herectví.

Začátky herectví

První šanci dostal v roce 1926 ve vedlejší roli ve filmu The Winning of Barbara Worth, která mu vynesla smlouvu u jedné z hlavních filmových společností – Paramountu. Brzy následovaly další role. Zahrál si v několika filmech po boku tehdejší hvězdy Clary Bownové, se kterou měl i milostný románek, a zanedlouho se vysoký štíhlý krasavec se zádumčivým pohledem stal idolem Hollywoodu.

Přestože herectví nikdy nestudoval a spoléhal se na svůj přirozený projev, šel z role do role. K vydařeným filmům 30. let patřilo také zfilmování románu Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo (1932) a především komediálně laděný snímek režiséra Franka Capry Úžasná událost (Mr. Deeds Goes to Town, 1936), který mu vynesl první nominaci na Oscara.

Soukromý život

V roce 1933 se seznámil a o několik měsíců později také oženil s mladičkou začínající herečkou Veronicou Balfeovou přezdívanou Rocky. Ta po svatbě nechala herectví a věnovala se večírkům, ale i sportu a po nějaké době také výchově Cooperovy první a jediné dcery Marie (narodila se roku 1937).

Manželství Cooperovi očividně svědčilo, začátek 40. let patří k vrcholům jeho kariéry. V té době natočil úspěšný film Četař York (Sergeant York, 1941), který mu přinesl prvního Oscara. Ve stejném roce stihl také sociálně kritický snímek To je John Doe (Meet John Doe), opět v režii Franka Capry. K významným filmům patřila i adaptace hry Komu zvoní hrana (For Whom the Bells Tolls, 1943), kde mu byla partnerkou Ingrid Bergmanová.

Následovaly spíše průměrné, až slabší snímky. Větší dramata než na plátně se v tomto období odehrávala v Cooperově životě. Při natáčení snímku The Fountainhead (1949) se seznámil s mladou talentovanou herečkou Patricií Nealovou, a na rozdíl od jeho jiných předchozích úletů se zdálo, že jeho život tentokrát nabere jiný směr.

Gary Cooper s Helen Hayesovou ve filmu Sbohem, armádo podle románu Ernesta Hemingwaye, který byl také Cooperovým přítelem.

Gary Cooper s Helen Hayesovou ve filmu Sbohem, armádo podle románu Ernesta Hemingwaye, který byl také Cooperovým přítelem.

FOTO: fotobanka Profimedia

Kvůli své lásce opustil manželku, která se ale odmítala dát rozvést a společně s jeho matkou a dalšími lidmi z hercova okolí tlačila na milence ve snaze rozbít jejich vztah. To se nakonec podařilo. Ještě předtím ovšem stihla Patricia otěhotnět a potratit a také Gary měl zdravotní problémy, způsobené starým zraněním.

Podstoupil několik operací a po rozchodu s milenkou opustil na rok a půl Státy, žil sám a cestoval. V roce 1952 natočil jeden ze zásadníích filmů své kariéry – originální western v režii Freda Zinnemanna V pravé poledne s Grace Kellyovou v roli jeho manželky. Za roli neohroženého šerifa si Gary odnesl svého druhého Oscara.

Smrtelná nemoc

Podobný triumf ho už v dalších letech nečekal, za zmínku ale určitě stojí filmy Vera Cruz (1954) či Odpolední láska (Love in the Afternoon, 1957) s Audrey Hepburnovou. Na sklonku 50. let založil vlastní produkční společnost Baroda Production, se kterou natočil tři poměrně úspěšné filmy.

Přestože energie do života ani do práce mu nechyběla, opět se přihlásily zdravotní problémy, tentokrát už fatální. Na jaře roku 1960 byla Garymu Cooperovi diagnostikována rakovina prostaty. Téhož roku natočil svůj poslední film – thriller The Naked Edge s Deborah Kerrovou v hlavní ženské roli.

Čestného Oscara už si na jaře roku 1961 převzít nedokázal, nemoc mu nedovolila opustit lůžko. Požádal proto svého přítele, herce Jamese Stewarta, aby sošku převzal. Když Stewart v dojemném proslovu veřejnosti poprvé odhalil, v jak vážném stavu slavný herec je, vyjádřila Cooperovi podporu a náklonnost řada hereckých kolegů, ale i státníků a dalších osobností, včetně papeže, bývalých prezidentů Richarda Nixona a Dwighta D. Eisenhowera, královny Alžběty, Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaye a dalších. Telefonicky se s Cooperem spojil také čerstvě zvolený prezident Spojených států John F. Kennedy.

Gary Cooper zemřel 13. května 1961, týden po svých 60. narozeninách.