Článek
Známe vás hlavně jako vedoucí souboru staré hudby Collegium Marianum. Co bylo podnětem k natočení sólového alba?
Se souborem natáčíme řadu Hudba Prahy 18. století zaměřenou na málo známé české skladatele té doby. Vedle toho se ale zajímám hodně i o hudbu na dvoře pruského krále Fridricha II. Velikého, který byl sám dobrým flétnistou a v Postupimi účinkovalo v královské kapele mnoho výborných hudebníků jako Bachův syn Carl Philipp a náš houslista František Benda. Po dvou letech příprav se podařilo realizovat album s flétnovou hudbou a nazvat ho příznačně Sólo pro krále. A také nám pomohlo výročí 300 let od narození panovníka.
Jak jste pro album vybírala skladatele?
Chtěla jsem dokumentovat výběrem autorů i důležitý rozdíl mezi dvěma styly, které se v té době setkávaly. Byl to jednak galantní styl, pro který byla typická elegance a odklon od předcházejícího baroka, a tzv. citový styl s před romantickými prvky. První zastupují Johann Joachim Quantz, druhý Carl Philipp Bach. Na albu jsou ale i zcela barokní J. S. Bach, kterého Fridrich přijal a dal mu téma k Hudební obětině, a zmíněný František Benda, u kterého dochází již k prolínání obou stylů.
Kdo byl pro vás největším objevem?
Určitě Johann Philipp Kirnberger a jeho sonáta g mol, jejíž partituru jsem objevila v Berlíně a hned zakoupila. Má téma podobné Hudební obětině J. S. Bacha, jehož studentem byl. Sám byl skvělým houslistou a skladatelem, psal i teoretické stati, a po Fridrichovi působil ještě u jeho sestry Anny Amálie.
Kde se album nahrávalo? Bude mít i koncertní podobu?
V mém oblíbeném kostele sv. Františka v klášteře Anežky České v Praze v prosinci minulého roku. Není to sice barokní prostor, ale akustika je tam velice dobrá a nahrávku neovlivnil ani můj bolavý zub. Koncertně album uvedeme 16. dubna jako Collegium Marianum v refektáři kláštera Dominikánů v Praze, kde se uskuteční i slavnostní křest alba. Od března máme tři koncerty k výročí pruského krále v cyklu Barokní podvečery, kterými uctíváme nejlepšího flétnistu mezi králi. Poslední bude 7. května s Bachovou Hudební obětinou.
Co vás letos ještě čeká?
Chystám se na natáčení alba s italským barokním fagotistou Sergiem Azzolinim, které bude patřit komorní hudbě 18. století. S Collegiem vystoupíme i na prestižním festivalu v Postupimi a v létě samozřejmě na Letních slavnostech staré hudby v Praze, které Collegium Marianum pořádá. Sólově spolupracuji v poslední době kromě německých souborů staré hudby i s polskou Wroclawskou Orkiestrou Barokowou.
Chystáte pro festival i tradiční scénické projekty?
Navážeme na naše projekty s francouzskými herci a připravíme Dona Quijota na hudbu Stana Palúcha a Marcela Comendanta. Chtěli bychom uvést i Cavalliho operu spolu s loutkoherci Buchty a Loutky.
Jako zastánce hraní na autentické nástroje máte smysl i pro crossoverové projekty?
Nejsem tak pravověrná, ale u Bacha a barokní hudby to zní nejlépe, i když pokusy modernizovat ji jsou četné. Ale nedávno jsem natočila na Slovensku i jeden crossover, právě s jazzovým houslistou Stano Palúchem, kde hudbu Händla a Rameaua hrajeme i s cimbálem. Škoda že se zatím nenašel nikdo, kdo by to vydal.