Do Prahy jste přijel zahrát do klubu pro přibližně tisíc lidí. Je to pro vás malý koncert?

Doma v Británii hrajeme obvykle tak pro deset, patnáct tisíc lidí. Ale v Čechách to byl můj první koncert, a tak se mi zdá tisíc lidí v publiku hodně. Když jsem začínal, hrál jsem pro dvě tři stovky lidí.

Studoval jste filmovou režii. Proč nejste režisér?

Chtěl jsem se tím živit, opravdu mě to bavilo. Pak jsem ale objevil hudbu a zjistil jsem, že ji můžu sám dělat. I když jsem byl vždy velký hudební fanoušek, nikdy mě nenapadlo, že bych mohl tvořit vlastní věci. Kolem osmnácti mě to ovšem chytlo a začal jsem pro zábavu vydávat singly na vinylu. No a jednoho dne se moje zábava dostala až do národního rádia. To bylo před osmi lety a od té doby to roste. Doteď je to jízda.

Je vám studium režie platné například při přípravě videoklipů?

Velmi rád spolupracuji na klipech. Čtyři jsem si režíroval sám. U ostatních jsem alespoň spolupracoval s režiséry. Vždy to na začátku prodiskutujeme, já něco vymyslím a oni to pak zrežírují.

Videoklip k písni What We Made z debutového alba jste natočil v Černobylu. Zároveň vznikl dokumentární film. Byl to jediný film, který jste natočil?

Vlastně ano. Když už jsme tam točili, tak nás napadlo udělat ten dokument, aby lidé věděli, co se tam stalo. Mnoho lidí, kteří se narodili v době, kdy Černobyl vybuchl, si už ani nepamatuje, co se stalo. Už to pro ně nic neznamená. A protože mám hodně mladých fanoušků, chtěl jsem je zpravit o tom, co se stalo. S propagací klipu nám pomohla organizace Greenpeace.

Byla o Černobylu už ta píseň nebo ten nápad přišel až s videoklipem?

Má obecnější poselství. Není konkrétní, dá se vztáhnout na jakoukoli lidskou destrukci.

Když porovnám text této písně z prvního alba a vaše dnešní texty, zdá se mi, že se posunujete k osobnějším tématům...

V zásadě je to tak. Když jsem začal v roce 2005 pracovat na hudbě pro první album, neměl jsem tušení, o čem psát. Nevěděl jsem, co mi bude sedět. Debut je textově roztříštěný, písničky jsou o lecčems. Třeba o kině, holkách, bitkách i jaderné destrukci. Je to trochu bláznivé album, nedává vlastně smysl. Od druhého alba dál už jsem se našel v osobnějších textech a baví mě, že to drží pospolu. Mám víc zkušeností, a tak je o čem psát. Navíc se to líbí fanouškům. Emotivní písničky o vztazích.

Souvisí to i s hudebním vývojem? Začínal jste s čistým hip-hopem a nyní jste se posunul k daleko víc k taneční hudbě, víc zpíváte.

Částečně. K melodiím ty emoce víc sedí. Ale spíš je to přirozeným osobním vývojem než tím, že se změnila má hudba. Vlastně jediný důvod, proč jsem začínal s rapem, byl ten, že jsem nic jiného neznal.

Prý nahráváte nové album, se kterým chcete dobýt Ameriku. Je to pravda?

Už je nahrané. Čekají nás mixy. Ale nikdy jsem neřekl, že chci dobýt Ameriku. Jenom že tam pojedu a uvidím, co se stane. Nebudu se tam cpát. Prostě to zkusím a uvidí se. Nebudu kvůli tomu měnit svou hudbu nebo sebe. Pokud mě budou chtít podpořit, fajn. Když ne, taky v pohodě.