Článek
I v královéhradeckém Klicperově divadle se tesaři umí utnout jak paka u mariáše. Zpracování je chybné už od chvíle, kdy se na jevišti místo autora R.U.R. nebo Krakatitu objeví Ivan Martin Jirous a divák se pak tři hodiny střídavě prodřímá, protrápí a dopachtí k autorově klopotné pointě, že jako si do hrobu odnesl Čapek svého Masaryka, tak Magor odešel ze světa s rancem víry v ideály Havla. Jinak úpadek a zmar.
Čapek u mučednického kůlu
Opravdu Františákovi, jehož zlínská Maryša nebo ostravský Job jsou inscenacemi mistrovskými, nedošlo, že tím je podobnost Jirouse a Čapka u konce s dechem?! Že způsobem života, osudy, tvorbou a jejími přesahy jsou zcela nesouměřitelní?! Vyjádřeno s podivením: underground se má smiřovat s establishmentem?
Josef Čepelka (Josef) a Jan Sklenář (Karel) se Zorou Valchařovou-Poulovou (maminka Čapková).
Bylo žití bratří Josefa a Karla, neboť o nich Věc Čapek nakonec přece jen je, oscilací mezi šílenou matkou a husičkami manželkami? Olga Scheinpflugová byla především oduševnělou kráskou, jinak by po ní neprahli intelektuálové Karel Čapek nebo Jan Masaryk. Františákův pohled na ni skrze Helenu Plecháčkovou je sexisticky urážlivý.
Ještě hůř dopadl Karel sám. Jan Sklenář je nucen hrát ho po větší část jeho let ve žlutém pyžamu. Místo spisovatele a velkého českého novináře zobrazuje osobnost světové literatury v neustávajícím tanci svatého Víta a v tělesných deformacích, které jsou ocenitelné v hercově Mrzákovi inishmaanském, ne ale proboha v Čapkovi.
Josef Čepelka a Jan Sklenář (Josef a Karel Čapkovi).
Pátečníci (scházeli s v pátek): zleva Miroslav Zavičár (František Langer), Petr Vrběcký (Fráňa Šrámek), Tomáš Lněnička (Vítězslav Nezval), Lubor Novotný (TGM), Josef Čepelka, Jan Sklenář (Josef a Karel Čapkovi), František Staněk (Edmond Konrád).
Obrázek Čapkových pátečníků (scházeli se - i s TGM - v pátek) je nepovedenou karikaturou zpátečníků. Avantgarda svlečená režisérem jen do půl pasu nedráždí. Ani když se občas pustí do rituálních tanečků okoukaných od křepčení komančů kolem mučednického kůlu s hihňajícím se Samem Hawkinsem, pardon, TGM v šaržičce Lubora Novotného. Ve výčtu srandovních výjevů bych mohl pokračovat. Dobrotivý bože!
Ale tak to nebelo!
Jak aktuální! Při cestě s Olgou na sever radí Moravák Eskymo Welzl (Jan Bílek) manželům prorocky: „Nevracéte se dom. Tam je to kurva vedle kurvy!“ A ty hloupoučké karikatury Gottwalda, Nezvala, ale i Peroutky, Langera či Haase…
Umřelí Karel Čapek (Jan Sklenář) s batohem Masaryka, Ivan Martin Jirous (Filip Richtermoc) s nákladem Havla - nad ním TGM (Lubor Novotný) a široká rodina Čapků, kterou hrají zleva Marie Kleplová, Zora Valchařová-Poulová, Kristýna Kociánová,
Jan Sklenář (Karel Čapek), Helena Plecháčková (Olga Scheinpflugová) a Josef Čepelka (Josef Čapek) v smrtícím obklopení českými nácky v roce 1938.
Zase máme o dodatečného bojovníka proti komunismu víc. „Ale tak to nebelo!“ zvolal při návštěvě Maryši v brněnském Zemském divadle sedlák z Těšan. Představuji si, že by na Věc Čapek přišel zfetišizovaný Magor. Hrozně by se zfetoval, strhal by ze sebe všechno oblečení a vystrčil by na autory holou řiť. To by Čapek ovšem nikdy neudělal. Z jeviště zní zasněně Magorova Muchomůrka bílá. Otrávila všechny.