Článek
Trochu nám ho ale mařila nepohoda mezi kapelou a organizátory akce. První strana si myslela, že má v šatně méně jídla, než by si zasloužila, druhá byla opačného názoru. V takto pohříchu napjaté atmosféře jsme vstoupili do šatny v zákulisí a zatím docela milému Goldovi počali klást otázky.
Rozhovor jej bavil, s chutí zavzpomínal i na své rošťácké dětství. Jenomže pak přišla jakási dáma z jeho týmu, naše povídání přerušila a Goldovi sdělila, že jídla není mnoho. On se zamračil, poskytl další rozhovor, leč během něho mu došlo, že mu informace o stavu stravy neudělala radost, a další tedy razantně zrušil.
Ťukat na dveře jeho apartmá nám přišlo drzé
Náš smutek byl docela velký, protože se rodil zajímavý profil. Řízením osudu jsme ale brzy zjistili, že spíme ve stejném hotelu jako zpěvák. Přestože nám tam pak recepční jasně řekla, že o hostech nesmí prozrazovat zhola nic, dodala, že Gold je už na pokoji ve třetím patře, je tam sám, ale je možné, že večer vyrazí do vinárny v suterénu.
V tom byla naše šance. Rozestavěli jsme mužské hlídky a čekali, jestli Gold nevyrazí za vínem, abychom jej při té příležitosti požádali o zbytek rozhovoru. Ťukat na dveře jeho apartmá nám přišlo drzé.
Od recepční jsme také věděli, že Alphaville odjedou z Benešova časně ráno, a tak jsme v jistý čas noční čekání vzdali a ve smutku setřeli slzu.
Druhý den, když už bylo po všem, jsme v areálu festivalu potkali v Německu žijícího Klause Strackého, starého známého. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov a my jsme se pak zeptali, co vlastně na Sázavafestu dělá.
Marian byl celý večer na pokoji a nudil se
„Ále, jsem tu s Alphaville. Jsem jejich manažer,“ řekl bezelstně. Zkoprněli jsme. Když jsme mu za chvíli povyprávěli o noční anabázi, smutně se usmál a řekl: „To je škoda, že jsme se nepotkali včera. Marian byl celý večer na pokoji a nudil se. Určitě by vám věnoval alespoň dvě hodiny.“
Alespoň víme, že příště musíme na dveře ve třetím patře jednoduše zabušit.
Rázně.
