Jaká je vaše nejstarší vzpomínka spojená s kapelou?

Týká se prvních zkoušek. Kovbojská máma mě vytáhla v šest hodin za ucho z postele, nemohl jsem utéct. Což bych rád, protože jsem nechtěl hrát se svými bratry, kteří byli už v tu dobu dost opilí. Vzala mě do garáže, kde moji bratři pili dva týdny v kuse vodku, jódlovali Kalinku a trefovali se noži do zadku starého houpacího koně.

Jak byste si přál, aby se na Leningrad Cowboys jednou pamatovalo?

Doufám, že pro své vlastní dobro lidi většinu věcí zapomenou. Možná si některé naše fanynky zapamatují mě nebo kytaristu Pauliho a na každý Den otců nám pošlou pohled na naši společnou adresu nebo Paulimu do vězení.

Jak si představujete výjimečně povedený koncert Leningrad Cowboys?

Perfektní koncert je, když se na pódiu objeví všichni bratři z kapely a nezaryjí se nosem do pódia. A samozřejmě musí být před koncertem i po koncertě v zákulisí kupa krásných českých žen.

Jaká je vaše nejoblíbenější koncertní vzpomínka?

Je jich mnoho, ale dobrá je ta z Glastonbury v Anglii. V publiku bylo 150 tisíc lidí a všichni na konci koncertu zpívali písničku Those Were The Days.

Jaké byly nejlepší doby Leningrad Cowboys?

To bude budoucnost.

A nejtěžší?

Opravdu těžká pro nás bude budoucnost.

Co je pro vás největší odměnou za vaši práci?

Krásné české ženy, které nás budou objímat po pražském koncertě, budou mít červené rty a chuť opravdu dobrého českého piva v ústech.

Co kromě vodky vás inspirovalo při práci na Buena Vodka Social Club?

Tentokrát jsme se ponořili opravdu hluboko do egyptské mytologie. Zpěvák Ville snědl svoji první magickou houbičku a začal nám vyprávět záhadné příběhy ze svého předchozího života ve starém Egyptě. Byli jsme Villovým povídáním ohromeni a pro zbytek kapely to znamenalo velkou inspiraci při skládání.

Jsou vaše prosincové koncerty vánočně laděné?

Jsou. Pauli má v kalhotách velmi malinký, ale pronikavý vánoční zvoneček. Používáme malinké mikrofonky, aby ho publikum mohlo slyšet.