Na svých albech se hudebně i textově zřetelně vyvíjíte. Jak moc a kam jste se posunula s novinkou?

Dvere jsou můj další příběh. Do každého alba vždy vtisknu nějaké své životní období. V roce 2009 jsem vydala dvojalbum Gemini a v tomtéž roce mi zemřel otec. Následovalo dost těžké a smutné období, což se na nové desce odrazilo. Název Dvere chápu tak, že jsem něčím prošla, posunula se. V mém životě se v posledních dvou letech změnila spousta věcí.

Co máte na mysli?

Myslela jsem si, že nové album nikdy nedodělám, protože se kolem mě vyvrbila řada zvláštních a špatných okolností. Nechci být ale konkrétní. Mnohé vznikly kvůli tomu, že jsem s někým nebyla schopná pořádně mluvit. To jsem se pak snažila napravit a vztahy se pročistily. Kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem se měla letos od ledna do srpna, řeknu mu, ať si poslechne Dvere. Tam to všechno je.

S tatínkem jste se rozloučila v písničce Zostalo ticho. Jak se vám psala?

Otec zemřel na infarkt. Když se to stalo, věděla jsem, že o něm napíšu písničku. Trvalo ale rok, než jsem posbírala vhodná slova a sedla si ke klavíru. Psát jsem začala letos v únoru a hotová jsem s ní byla koncem března. Když jsem ji pak nahrála, dostavil se pocit velké úlevy.

Je dobré, když písničkář zapisuje v písních svůj příběh?

Samozřejmě. Už třeba jenom proto, že se jednou podíváte na poličku a všechny své životní etapy tam budete mít archivované a úhledně srovnané na albech. Myslím si, že člověk, který vládne schopností psát hudbu a texty, by do tvorby měl svůj život vkládat.

Vracíváte se často ke svým starším písním?

Na každém koncertě. Starší alba už ale moc neposlouchám. Patřím k autorkám, které si s odstupem času často říkají, že by řadu věcí udělaly jinak.

Napsala jste už svou nejsilnější písničku?

Nejosobnější je Zostalo ticho z nového alba. Pokud jde o hit, je jich několik. Za sebe bych jmenovala třeba Daj ruku do mojej ruky. Lidé na Slovensku by asi řekli, že to jsou Tam, kde sa neumiera nebo Nekráčaj predo mnou. Na koncertech zpívám všechny ty písně moc ráda, tím spíš, že je mají rádi i diváci. Když píšu, zohledňuji nejenom to, aby se skladba líbila mně, ale beru ohled i na posluchače. Neskládám přece pro sebe.