Vznikla kniha Dávno, jeho životní příběh. Spisovatelskou nezkušenost v ní Janda přetavil v přednost. Jeho sloh je strohý, bez dramatických zápletek a básnických obratů, svobodně využívající jazyka spisovného i nespisovného. Zápisky jsou tím pádem přímočaré a jasné tak, jako je autorova hlavní disciplína - rock’n’roll.

Janda jde vždy rovnou na věc. Uchopí téma, lehce je přiblíží, v pár větách rozuzlí a pokračuje dál. Slohová dramata se v jeho knize nekonají. Životní ovšem ano.
Muzikant s bolestí vzpomíná na smrt první manželky Jany i syna Petra. Oba přemohla rakovina a Janda soudí, že by se se svými pocity z obou událostí nedokázal podělit s jiným autorem své biografie, než se sebou samotným.

Jeho vyprávění je korektní. O době normalizace píše s potřebným odstupem, leckde přiznává malou odvahu, jinde strach. Vzpomíná ale i na vzepření se předlistopadovému režimu, zvláště když v roce 1989 on a celý Olympic podepsali petici za propuštění Václava Havla z kriminálu. O svých prohrách i výhrách pak referuje objektivně, pokaždé nesmírně pokorně.

Není pochyb o tom, že Jandův život je hluboká studnice příběhů. Není ale ani pochyb o tom, že nejsou tak skandální, jako třeba vzpomínky Keitha Richardse z Rolling Stones nebo Ozzyho Osbourna. Rozsah a způsob vyprávění v knize Dávno odpovídají síle a významu  příběhu. Ten navíc odsejpá a skvěle se čte.

Celkové hodnocení: 70%