O čem je vaše nová kniha?

Ta kniha je o smrti a procesu umírání. Všechny ty informace, které teď vědci objevují, byly známy už před 1200 lety. Jsou to psychologické projevy i fyzické věci. V Německu máme čtvrté vydání a hned to zmizelo. Předtím tu byla i kniha Sogjala rinpočheho Tibetská kniha o životě a smrti.

Proč by si měli lidé, kteří nejsou buddhisté, přečíst knihu o smrti?

Protože stejně umřou (smích). Mohou sledovat proces umírání a uvidí, že to není nic strašného a neovladatelného. Jasně uvidíte určitá místa v tom procesu a můžete k tomu přistoupit s vědomostmi a pozorovat ten proces místo toho, abyste byli tažení tím procesem.

Pomáhá to proti strachu ze smrti? 

Samozřejmě. Když něco neznáte, bojíte se, když znáte, zvládnete to.

Proč má buddhismus teď takový úspěch v západním světě?

Máme úspěch, ale na druhou stranu křesťanství má přinejmenším stejný úspěch v buddhistickém světě. Různé druhy lidí prostě nacházejí něco, co je pro ně užitečné. Pro někoho je buddhismus moc filozofický, někdo zase nechce přijmout odpovědnost. Já to chápu, je to bláznivý svět.

Lidi na východě našli křesťanství a mí inteligentní přátelé tady zase našli buddhismus a mají z toho prospěch. To je nádherné, pokud ovšem nejde o islám, který ovládá lidi, říká, co nesmějí dělat nebo že mají někoho zabít.

Myslíte, že bude v budoucnu více buddhistů?

Těžko říct. Máme počítače, internet a lidi si můžou sehnat informace. Od určité úrovně nezávislosti a inteligence lidé mohou objevit buddhismus a uvidí, jestli jim to sedí. Když se budou lidi učit abstraktně přemýšlet, budeme mít víc buddhistů. Když bude hodně útlaku, můžeme mít i méně buddhistů.

Má buddhismus v západním světě nepřátele?

Ne. Na začátku ano, ale už ne. My přinášíme prospěch lidem, kterým by jiní nepřinesli. Kritickým, vzdělaným lidem, kteří nechtějí víru, chtějí vlastní zkušenost.

Obávám se, že buddhistické myšlenky část lidí nikdy nepochopí, protože jsou prostě příliš hloupí. Buddhismus je poměrně složitý.…

Ano, to je. Proto jsme rádi, že existuje víc náboženství, to pomůže různým lidem s různými věcmi.  My nechceme, aby byl každý buddhista. Taková užitečná menšina je úplně v pohodě. Slyšel jsem, že padesát procent lidí v Německu podle průzkumu věří v reinkarnaci. To je velmi buddhistické.

Říkáte, že nemáte nepřátele v západním světě, ale pořád je tu spousta šílených diktátorů a teroristů...

Ano, měli bychom rozhodnout o světových standardech chování, svobody atd. Nemůžeme přijmout nedemokratické systémy jen proto, že mají ropu. Nemůžeme přijímat někoho, kdo ubližuje ženám, a říkat, že je to normální.

Jenže ti lidé už jsou i v Evropě. To je vážný problém...

Naprosto souhlasím. Jedna z věcí, kterou dělají, je, že ovládají ženy tím, že jsou pořád těhotné. Musí dostávat peníze jen na dvě děti, jinak ať si to platí sami. Druhá věc je říct: jestli jsi tady, musíš respektovat naše zákony. V Dánsku teď přemýšlejí o tom, že by platili za integraci. Chtějí kontrolovat, jestli budou pouštět ženy svobodně z domu, jestli je nebijí, jak se chovají děti, jestli muži pracují. Když nějakého bodu integrace nedosáhnou, prostě dostanou méně peněz. A na konci už jim nabídneme letenku první třídou, ať se vrátí, odkud přišli. Tohle by se mělo dělat.

Jsou dobří lidé v Německu, jako Sarrazin (Thilo Sarrazin, bývalý člen představenstva Bundesbank, který tvrdě kritizuje sociální dávky a nepracující imigranty, pozn. aut.), kteří prostě říkají fakta. A spousta lidí nechce vidět, co se děje. Chtějí, aby se západní svět zhroutil a ani nevědí pořádně proč. Bohužel jsou často z mé generace. My jsme v naší generaci udělali cosi úplně špatně. Všichni ti chlápci, co sedí v Bruselu, nemají absolutně potuchy o skutečném světě.

Proč nic nedělají?

Protože oni žijí mimo společnost, nikdy nebyli v domech, kde se bijí ženy, nebyli ve vězení, nečtou statistiky. Dánsko má sto nebo dvě stě tisíc muslimů zodpovědných za 70 % zločinnosti.

Pomohlo by, kdyby lidi víc cestovali do Afriky, Asie?

Samozřejmě. Hlavně první třídou (smích).

Myslel jsem spíš s batůžkem na zádech.

Jistě, my jsme se ženou v sedmdesátých letech pořád cestovali s ruksakem.

Když se podíváte na vše, co jste udělal, jste šťastný?

Samozřejmě, jsem velmi šťastný.

Nic byste nezměnil?

Pravděpodobně bych se míň pral. Měl jsem v mládi takové období, v 60. letech v Kodani jsem byl hrozně divoký. Pořád jsme se prali, prostě jen tak z legrace.