Nejočekávanějším z nich bylo úterní hostování Královské filharmonie z Liverpoolu, orchestru u nás známého z působení českých šéfdirigentů Libora Peška a Petra Altrichtera. Pod současným ruským šéfem Vasilijem Petrenkem v Praze již jednou úspěšně hostoval a i tentokrát zvítězil před vyprodaným sálem Rudolfina, v němž nechyběli Altrichter či Roman Bělor, ředitel Pražského jara.

Událostí bylo Petrenkovo provedení Dvořákova Holoubka, kterého dirigoval poprvé v životě a hned skvěle vystihl obě polohy zhudebněné Erbenovy básně – tragickou i humornou. Orchestr ve velkém obsazení mu šel poučeně vstříc a nebylo znát, že dílo často nehraje.

Hvězdou večera byl klavírista Lukáš Vondráček, kdysi dětský zázrak, nyní již pětadvacetiletý mladík působící hlavně v cizině. Lisztův Koncert č. 2 A dur zahrál s bravurou a přidal nadšenému publiku ještě Schubertovo Impromptu Ges dur.
Úspěch večera završila Rachmaninova Symfonie č. 3, v níž dirigent podtrhl  hlavně z ruské liturgie vycházející místa. Škoda jen, že Angličané jako přídavek zvolili na závěr Dvořákův Slovanský tanec č. 1, který jim příliš nevyšel.

Ze sólistů předcházejících koncertů oceňme švédského trumpetistu Hakana Hardenbergera, který v neděli s Kolínským rozhlasovým orchestrem WDR úchvatně podal Haydnův koncert Es dur a jako přídavek vystřihl jazzovou My Funny Valentine. Finský dirigent Jukka-Pekka Saraste se ukázal jako beethovenovský interpret hlavně v Osudové.

Pondělní večer Pražské komorní filharmonie v Schumannově Koncertu pro violoncello a moll zase přivedl do Rudolfina Němce Jana Voglera jako spolehlivého sólistu. Britský dirigent Benjamin Wallfisch ukázal, že je doma i v české klasice zejména líbeznou Dvořákovou Českou suitou.