Vyrůstal jste na písničkách Elánu?

To je slabé slovo, já jsem s nimi žil. Pouštěl jsem si Mozartovo Requiem a Ja viem od Elánu. Elán je jiný než ostatní rockové kapely. Ta hudba má duši, texty Borise Filana mají hloubku, poezii i něhu. My jsme nemuseli nic vymýšlet zvenčí, téma, že láska se láskou vraždí, jsme našli přímo v textu písní. Je v nich cosi, co si člověk může odnést do života.

Vy jste si tzv. hit muzikál úspěšně vyzkoušel už na Slovensku…

Ano, jenže muzikál Čajočky je komorní věc, nicméně základ je podobný. Ovšem pozor, nelze zaměňovat hit muzikál s písničkálem, kde nejde o příběh, jen zřetězení písniček. Takové karaoke by mě lidsky ani umělecky nebavilo. Nám jde o emocemi nabitý lidský příběh.

Jak vznikl příběh muzikálu Osmý světadíl?

Některé věci se zpětně těžko pojmenovávají. Když jsem se rozhodl pro muzikál s hudbou Elánu, věděl jsem, že se bude jmenovat Osmý světadíl a měl jsem představu o základním konfliktu i charakterech postav. Ostatní se už zrodilo z písní i z toho, co přinesl život.

Nechtěli členové Elánu, aby to byl příběh kapely?

Naopak, to bylo první, co si zakázali. A bylo to od nich velmi moudré, protože jejich písničky mají na víc, než aby jen popisovaly historii kapely. Ale pravda je, že byli na začátku k záměru muzikálu velmi skeptičtí.

Co je přesvědčilo?

Asi nejvíc náš společný názor na muzikál Mamma Mia! a pak filmový Moulin Rouge. Jakmile tomu uvěřili, pracovali jsme ve velké shodě. Písničky jsme brali jako hudební téma, různě jsme je předělávali, vytvářeli nové aranžmá, vsazovali je do nových souvislostí – ze sólové písničky je duet, tercet či ansámbl. Chtěli jsme vytvořit plnohodnotný muzikál se vším všudy – se silným příběhem, s krásnou hudbou a s velkým podílem činoherního herectví.

Jak jste se vyrovnal s omezením prostoru v Divadle Kalich?

Jednak jsem měl zkušenost už z Robina Hooda, ale já vždycky ctím génia loci a stavím inscenaci na míru prostoru. A v případě Osmého světadílu je to, že se jedná o kontaktní divadlo prakticky bez kulis, vlastně výhoda, protože je to muzikál, kde hrají lidé a ne scéna. Oni musí diváky přesvědčit svým emocionálním nasazením od začátku až do konce. Doufám, že se to podaří.