Článek
Nejznámější Fraynova hra dobyla vzápětí po londýnském West Endu (1982, nejlepší komedie roku) také newyorskou Broadway. Na tehdejší zvyklosti docela promptně ji uvedli také v Československu - několik let slavila od roku 1986 úspěch inscenace Jiřího Menzela v pražském Činoherním klubu.
V Těšíně nastudoval Za scénou v překladu Jaroslava Kořána principál divadla Karol Suszka. Sledujeme generálku hry Sardinky, které jsou nejvýraznější a nejzapeklitější rekvizitou inscenace. Vzápětí je divák svědkem, co se děje za kulisami na premiéře. Třetí část, přinášející obraz padesáté reprízy, kdy v rozvezlé inscenaci nefunguje už vůbec nic, v Těšíně ke škodě vypustili.
Režisér hrál režiséra v hledišti
Dobrým nápadem Suszky bylo řídit generální zkoušku přímo z hlediště. Jeho mistr Lloyd Dallas je přesně tak nervózní, jak bývá na generálkách muzikálový pan režisér Petr Novotný i mnozí další. Zjistíte, stejně jako zmíněný Karel Čapek, že nefunguje vůbec nic a že premiéra bude zaručenou blamáží.
Divák ale může vidět, že ze všeho toho zmatku za scénou se vyloupne jako zázrakem něco, co s vypětím sil i nervů drží pohromadě. přestože vztahy mezi herci jsou napjaté. Jejich životní partnerství se rozpadají, režisér přijde do maléru hned s dvěma členkami souboru. Uhlídat starou divadelní šmíru Selsdona Mowbraye, který hraje Zloděje (nejplastičtější figuru na scéně brilantně vystřihnul Libor Olma) před flaškou je nadlidsky nesplnitelný úkol.
Z hereček zaujala Korytářová
Velký tah na komediální herectví prokázala Veronika Korytářová v postavě herečky Brooke Ashtonové, která hraje kontaktní čočky stále ztrácející Vicki. Méně smyslu pro komedii má naopak Miluše Hradská (Dotty Otleyová, která hraje paní Clackettovou). Ve figurách se neztratili ani Otakar Prajzner, Petr Pěnkava, Adéla Krulikovská, Šárka a Zdeněk Hrabalovi.
Druhá polovina inscenace, ve které se vyostřují zejména zákulisní vztahy mezi členy souboru, byla na premiéře poněkud rozmazaná, přehlušená trochu tím, co už diváci znají z první půlky a co zní možná zbytečně příliš nahlas. Neostrý byl tedy celý druhý plán inscenace: Nedobré vztahy už tak k popukání nejsou. Mnozí v nich totiž chtě nechtě poznávají vlastní strachy, úlety i pokřivení.
Těšínské divadlo Český Těšín - Michael Frayn: Za scénou. Přeložil Jaroslav Kořán. Režie Karol Suszka, dramaturgie Alice Jarnotová, výprava Ilja Hylas.