Autorův profesně úspěšný rok může navíc završit i získání prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého, na kterou je letos nominován.

„Projekt stojí na velmi osobním půdorysu, ale dotýká se obecných a aktuálních otázek. Myslím, že se mi moji vizi podařilo srozumitelně zprostředkovat divákům,“ vysvětlil Lang.

Pozitivní ohlasy

Lang na bienále v Benátkách představil v českém a slovenském pavilonu unikátní instalaci, v níž představuje sochy svého otce Jiřího Langa a které různě zdeformoval a zasadil do nových souvislostí. Podle tvůrce mají evokovat nedávnou historii Československa a zejména pak „uměleckou šeď 50. a 60. let“. Obavy z nepochopení fiktivního mezigeneračního dialogu se podle něj v Itálii nenaplnily.

Lang na svůj projekt zaznamenal vesměs pozitivní ohlasy. Nejvíce ho těší kladně vyznívající zmínka v americkém listu The New York Times. „Byla to neuvěřitelně cenná zkušenost. Problematický byl například už jen převoz jednotlivých částí instalace nebo samotné předávání pavilonu. Na vše bylo málo času a možná bych zpětně udělal drobné změny, nicméně projekt jako takový bych neměnil,“ uvedl Lang.

Umělec k dalšímu osudu svého díla ještě poznamenal: „Nejsem si jistý, že by se projekt měl vůbec ještě někde vystavovat. Vznikl pro určité místo, pro konkrétní architekturu pavilonu a příležitost. Přenést kontext by šlo jen velmi těžko.“