Malířka Xénia Hoffmeisterová představuje svou novou výstavu

Hlavní představitelkou této výstavy se stala straka. „Straka každý den usedá na pavlači. Když ji pozoruji, představuji si objekty, které vytváří z uloupených kořistí. Je úporná, přirozená, systematická,“ říká Hoffmeisterová. Autorka na svých dílech pracuje podobně impulzivně jako straka, když sbírá své lesklé poklady. „Nanáším barvy, předměty, dráty, co objevím, to vezmu, přilepím, přivařím, připletu. Co se mi líbí, to si namaluji,“ popisuje.

„Před dvěma lety jsem namalovala obraz straky a jejích úlovků, až později vznikla řada objektů a obrazů, které s ním souvisejí a jsou představeny na výstavě,“ říká.

Barevnost děl je místy až agresivní. Ve Stračí kolekci nalezneme pestrou paletu barev, která je představena na obraze v čele expozice s názvem ,,Moje barvy nosím v přepravce na vejce“. Hoffmeisterová jako by svou výstavou příběh o strace až pohádkově rozvíjela. Straka si své pestré poklady přenáší do hnízd, která jsou na výstavě vyobrazena nejen malířsky, ale jsou k vidění i jako plastiky.

„Krása hnízd mne od dětství fascinuje. Nosila jsem a nosím opuštěná, použitá hnízda domů – pokládám je, kde se dá, a obdivuji jejich tvar a techniku zpracování,“ vyznává se malířka. Hoffmeisterová s motivem hnízd pracuje už několik let. Na výstavě jsou k vidění i velmi dramaticky ztvárněná visící hnízda. „Jsou vytvořena silnou zemskou přitažlivostí do tvaru slzy, jsou to pytle, břicha, je v nich ukrytá vášeň, tajemství otvorů,“ říká Hoffmeisterová.

Jedním z vtipných motivů výstavy je i liška coby paradoxní symbol spořivosti. „Spořivá liška nastřádá hromadu podivuhodných věcí, například spící rybu na polštáři v dětské vaničce nebo plující svícen ve tvaru podprsenky. Je to namalovaná ukázka nesmyslné reklamní kampaně, kde se liška, odvěká představitelka lsti, zrady a zlodějiny, stává symbolem serióznosti a úspor,“ tvrdí autorka.

„Možná je obrazem doby, kde člověk nenalézá záchytný bod, všechno je dvojsmyslné a nikdy nevíme, co se za čím skrývá,“ dodává. Hoffmeisterová pracuje i se symbolikou v počtech zobrazených předmětů, která byla předmětem zájmu už autora Morfologie pohádky Vladimíra Jakovleviče Proppa, kdy číslo do značné míry funguje jako symbol i jako šifra. „Tři a pět často opakuji v kompozici plastiky, rámy obrazů často mám ve stejných poměrech, dělám to podvědomě,“ říká autorka, která používá i vrstvení nebo množení, které jí pomáhá vytvořit motiv nekonečna.

Pro autorku je typické, že první vznikají kresby a až poté obrazy. „Tentokrát u mnohých prací předcházely nejprve objekty, ty jsem malovala a hotové obrazy mi stály modelem pro obrazy nové,“ popisuje autorka.