Absolvent Akademie výtvarných umění a laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého se jako jeden z mála tuzemských umělců výrazněji prosadil i v zahraničí - zastoupen je například ve sbírkách newyorského Muzea moderního umění.

Mančuška se zabýval malbou, videem i divadlem, nebál se experimentovat a hrát si s různými formami. Jeho dílo má přesah, nepostrádá sociální kontext.

Rodák z Bratislavy tvořil objekty a instalace, v nichž používal předměty každodenního života, pracoval s kontrasty, znejišťoval diváka, kladl mu překážky a nutil jej přemýšlet.

Byl spoluzakladatelem sdružení Bezhlavý jezdec, v roce 2005 spolupracoval na expozici Československého pavilonu na benátském bienále.

Tento nesmírně inteligentní člověk se nebál ani vyhraněných názorů, týkajících se nejen nejmladšího umění, kterému podle něj „chybí radikalita“, ale i společnosti.

„Nejasnost a nevyhraněnost současné umělecké scény by se dala označit jako daň za demokratický přístup ke vzdělání – to je z mého pohledu silné téma. Díky volnému přístupu ke vzdělání, potažmo dál k umělecké praxi, dochází k obrovské nadprodukci, kde vzniká logicky jen malá část kvalitních věcí,“ vysvětlil v loňském rozhovoru pro Právo.

A dodal: „Pro mě je akt umění politikum sám o sobě. Je třeba si uvědomit, v čem tkví sebevědomí umělecké tvorby. Není to o tom něco zohlednit, ale naopak vytvořit nové téma. Něco prosadit... Vždycky mi imponovaly věci, kterým jsem napřed nerozuměl, a trvalo určitou chvíli, než jsem se v nich začal orientovat. Ale spoustu lidí fakt, že něčemu nerozumí, dokáže odradit. Do jisté míry je to práce popkultury."