Jaký je váš vztah k postavě Roxany?

Je pravda, že v době, kdy by se podle věku „jakože slušelo“, abych Roxanu hrála, tak jsem o ní nesnila. Asi proto, že role rozmarných, i když nesmírně půvabných „Manon“, okouzlených svou mocí nad světem mužů (a tak se Roxana obvykle hraje), mně nic neříkaly. To, že je Roxana zralá žena, která se zamiluje do mladšího muže, tvrdí i autor naší adaptace Rostandova textu Pavel Kohout. A vzhledem k tomu, že už Sarah Bernhardtová hrála Roxanu ve světové premiéře, když jí bylo přes padesát, tak tento výklad odpovídá i Rostandovu originálu. Pro zajímavost: skutečná Roxana, podle které Rostand postavu psal, zemřela v padesáti osmi letech.

A jak je tomu ve vinohradské inscenaci v režii Vladimíra Morávka?

V naší inscenaci je to ještě trochu složitější, hraji svou postavu v několika časových rovinách – je to vlastně „Roxanin poslední sen“ (což je i podtitul Kohoutovy hry). Celý ten známý a diváky milovaný příběh se odehrává v posledních hodinách jejího života, kdy se jí opět zjevují ti dva osudoví muži, kteří ji sice podvedli, ale přesto díky nim zažila opravdovou lásku. A tak se Roxaně ten příběh ještě jednou, naposledy, vrací. Se vším štěstím, které zažila, ale i s vědomím chyb, které udělala.

Vinohradský Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! má tři autory – Edmonda Rostanda, Pavla Kohouta a Xindla X a podtitul „herecký muzikál“, k němuž hudbu napsal Ondřej Ládek (Xindl X). Není romantického Rostandova textu pro muzikálovou úpravu tak trochu škoda? A nemůže být muzikálová verze, pro niž skladatel napsal údajně 25 písniček, na újmu hereckého uchopení postav?

To je spíš otázka na pány Pavla Kohouta a Vladimíra Morávka, kteří muzikálovou podobu tomuto titulu vtiskli. Já za Roxanu ale opravdu žádnou újmu necítím. Samozřejmě nemůžu mluvit za své kolegy, ale myslím si, že třeba už jen proto, že jde o inscenaci Divadla na Vinohradech, zůstal v inscenaci důraz na herecké ztvárnění postav zachován, i když hudba je její nedílnou složkou.

Po Raněvské v Čechovově Višňovém sadu je Roxana vaší další spoluprací s režisérem Vladimírem Morávkem. Co vás na jeho způsobu práce baví?

Toho je hodně! Třeba potřeba vyprávět všeobecně známý příběh vždycky znova, jakoby poprvé, od čistého stolu. Věřím mu, rozumím jeho symbolům a odkazům. Inspiruje mě a já jeho.