Guillaume Depardieu ve své poslední roli

Ještě letos to má být například švédský film Slečna Kicki, který měl úspěch na MFF Karlovy Vary, či švédský psychothriller Corridor.

Cestu za horizont znají již diváci Festivalu francouzských filmů, kde ji jako svůj debut v předpremiéře představil švýcarskorumunský režisér Alexandre Iordachescu. Vznikla ve švýcarsko-rumunsko-francouzské koprodukci a na půdorysu sci-fi dramatu vypráví příběh, který se do značné míry podobá osudu hlavního představitele Guillauma Depardieua. Ten točil tento svůj poslední film po těžké havárii už s amputovanou nohou – a krátce po natáčení zemřel.

Vstup Depardieua do projektu byl klíčovým momentem budoucího filmu, a tak také jeho hrdina Jonathan Vogel má za sebou nehodu, která ho zmrzačila a zničila mu život. Rád by vrátil čas do doby před ní – tak jak to pocítí asi každý člověk, když ho potká těžká nebo dokonce tragická událost.

Jenže filmový Jonathan na rozdíl od skutečných smrtelníků dostane naději v podobě osudového setkání se světoznámým genetikem, profesorem Stivlasem Karrem. Ten vyvinul genovou terapii pro regeneraci lidského těla, právě stojí před jejím klinickým testováním a na svých přednáškách mluví dokonce o nesmrtelnosti.

A i když s úsměvem podotýká, že plánovat si na sto let dopředu by lidé zatím neměli, z jeho vlastních plánů jde možná nakonec víc strach než naděje. Manipulace se životem a smrtí, obavy o samotnou existenci, problémy biotechnologií a zejména technologické možnosti redukovat život na objekt, kterým lze volně nakládat a zneužívat tak výsledky vědy – to jsou témata, jimiž se film zabývá.

„Jaký je rozdíl mezi životem a smrtí?“ ptá se profesor svého budoucího pacienta a sám hned odpovídá, že právě život. Ten Jonathanův je však navzdory tomu, že se jako první pacient klinickému testu podrobí, náhle ve větším ohrožení než předtím. Léčba se ubírá nečekaným směrem a k neočekávaným výsledkům. Jonathan zjišťuje, že jediný člověk, který mu může pomoci, je profesorova dcera Alice…

Iordachescu s neopominutelným podílem a vlivem Depardieua nechtěl natočit zábavnou sci-fi, ale spíše filozofickou úvahu. Zůstal však s tímto záměrem zhruba na půli cesty: žánr zachoval, ale zábavná linie je potlačena především velmi pomalým tempem, dlouhými prodlevami, chybí větší spád a napětí. U filmu, který je přece jen vystavěn na základě oblíbeného žánru, by člověk očekával, že bude své obecnější poselství sdělovat atraktivnějšími prostředky.

Nicméně Guillaume Depardieu i v tomto svém posledním filmu potvrdil velký talent, jeho výkon patří rozhodně k silným stránkám filmu, je přesvědčivý bez ohledu na to, nakolik je divák zasvěcen do jeho vlastního osudu. Sympatický výkon podává i Alysson Paradisová (sestra slavné Vanessy) v hlavní ženské roli.

A působivou hudbu k filmu složila švýcarská kapela The Young Gods, která je považovaná za průkopníka elektronické hudby a která letos v únoru v zaplněném pražském Paláci Akropolis představila své nové album Everybody Knows.