Novomeský byl komunistický politik, ale na rozdíl od mnoha jiných prosazoval názor, že nový režim by se měl vyznačovat citlivým přístupem k „mistrům ducha“ a nemá smysl je společensky izolovat. Podle Novomeského měli dostat šanci uplatnit svůj talent, nehledě na přešlapy, kterých se dopustili ve složitých válečných časech.

Generál Anton Rašla tvrdí, že Novomeský chtěl dostat Buriana zpět do divadla. „Chtěl to zařídit tak, jak se mu to později povedlo v případě jiného významného českého umělce, dirigenta Václava Talicha. Burian však měl v Čechách, především v Praze, víc nepřejícných lidí mezi vysokými funkcionáři. Ti se rozhodli nic mu nedarovat,“ uvedl Rašla, který byl Novomeského přítelem.

Talich se stal v roce 1949 šéfem Slovenské filharmonie. Roli zprostředkovatele na sebe tehdy vzal skladatel Eugen Suchoň. Tajně doručil dopis od Novomeského do Berouna, kde byl 65letý dirigent v určitém vnitřním exilu.

Deprese a alkohol

Po propuštění z vězení žil Burian několik měsíců v Piešťanech. Se svou ženou Ninou bydleli v koupeném pavilonu Thermia Palace. Většinu času údajně trávil na koupališti Eva. Na slovenském venkově měl několik kabaretních vystoupení a promítali se jeho filmy.

Ministerstvo vnitra vzápětí zakázalo filmy Přednosta stanice a Anton Špelec ostrostřelec na celém území ČSR. Burian nemohl veřejně vystupovat až do roku 1950. V úplné izolaci propadl depresím a alkoholu. Po ponižující sebekritice mu dovolili hrát na Kladně. „Byl však pouze stínem bývalého krále komiků, člověk s vážně podlomeným zdravím,“ píše Pravda. Burian zemřel v roce 1962, když poslední představení odehrál s těžkým zápalem plic. Krále komiků rehabilitovali v roce 1994 a v roce 2000 získal v anketě televizních diváků titul komik století.